3 C 90/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou podanou dne 28. 4. 2021 domáhala zaplacení 15 100 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 13. 4. 2018 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] platnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 14. 11. 2018, na základě níž žalovaná obdržela úvěr ve výši 10 000 Kč, s tím, že se ho zavázala vrátit do 14. 12. 2018 Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalobkyně vedle částky úvěru požadovala uhradit i úrok z prodlení v zákonné výši od 15. 12. 2018 do 10. 8. 2020, kapitalizovaný částkou 1 489,32 Kč a nadále běžící v zákonné výši od 29. 8. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020, a to s účinností od 28. 8. 2020, s tím, že změna věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 4. 2018, platné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 14. 11. 2018 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr v celkové výši 10 000 Kč za podmínek ve smlouvách uvedených, a to na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě, přičemž smlouva neobsahuje podpis žádného z účastníků. 6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 11. 4. 2017 vyplývá, že tato přijala na svůj účet platbu 0,01 Kč, a to z účtu vedeného na jméno žalované, s tím, že číslo účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným na úvěrové smlouvě. Na tento účet pak žalobkyně poukázala celkem 10 000 Kč, jak vyplývá z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 13. 4. 2018, 26. 4. 2018, 3. 5. 2018, 11. 5. 2018, 17. 5. 2018, 21. 5. 2018 a ze dne 23. 5. 2018. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 3. 11. 2021 soud zjistil, že majitelem předmětného bankovního účtu je žalovaná. 7. Z upomínek ze dne 22. 6. 2018, 13. 7. 2018 a ze dne 25. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně upomínána o úhradu dlužné částky. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 19. 8. 2020 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek a potvrzením o přijetí platby má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 28. 8. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 8. 9. 2020 (viz. Oznámení ze dne 8. 9. 2020 a podací arch z 9. 9. 2020). Soud má z definice pojmu„ obchodní smlouvy“ uvedené v citované smlouvě o postoupení pohledávky, že předmětem postoupení byly nejen pohledávky z úvěrových smluv, ale i pohledávky vzniklé v důsledku uzavřených, avšak nikoliv platných úvěrových smluv. 9. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou ke splnění její povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 12. 4. 2021 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2021 a podací arch ze dne 15. 4. 2021). 10. Z vyjádření žalobkyně ze dne 1. 10. 2021 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a tak vzala svou žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku a učinila předmět žaloby pouze jistinu poskytnutého úvěru. 11. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo d