6 C 106/2016 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 24. 2. 2016, změněnou podáním ze dne 25. 2. 2017, domáhal zrušení a vypořádaní podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce [číslo] nacházející se v budově [adresa] postavené na pozemku parc. č. st. [číslo] parc.č. st. [číslo], to vše v [katastrální uzemí], spolu s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo], to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun na [list vlastnictví] (dále jen„ nemovitost“), s tím, že by žalované vyplatil vypořádací podíl ve výši částku ve výši 490 000 Kč. Žalobce se žalobou rovněž domáhal určení, že je povinen platit splátky hypotečního úvěru [číslo] u [právnická osoba], s tím, že by se tento závazek stal jeho výlučným závazkem. Dále žalobce požadoval, aby žalovaná byla povinna platit mu polovinu nesplacené jistiny hypotečního úvěru [číslo] u [právnická osoba], a polovinu všech měsíčních splátek úvěru [číslo] u [právnická osoba], od 12.10.2016 do dne rozhodnutí soudu. Žalobce uvedl, že účastníci nabyli nemovitost v době trvání jejich manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 16.11.2012, č.j. 10 C 61/2012-10. Vzhledem k tomu, že účastníci nevypořádali své společné jmění manželů, přešla uvedená nemovitost po uplynutí tří let od právní moci rozvodu manželství do jejich podílového spoluvlastnictví. Nemovitost byla zakoupena účastníky s využitím financování hypotečním úvěrem od [právnická osoba] ve výši 1 280 000 Kč, který čerpali na základě Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. [číslo] ze dne 30.10.2007, a jedná se tak o jejich společný závazek. 2. Žalovaná uvedla, že se již po rozvodu snažila se žalobcem dohodnout na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nicméně žalobce její návrhy přes tři roky odmítal. Protože po určitou dobu platila polovinu hypotéky a měla výdaje v souvislosti s jejím právním zastoupením ve věci, dostala se do dluhové situace, kterou nebyla schopna zvládat. Z tohoto důvodu podala návrh na insolvenci a požádala insolvenční soud, aby její dluhy pokryl jejím podílem na nemovitosti. Dále uvedla, že u zdejšího soudu podala návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, protože však neměla finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, bylo řízení zastaveno. Po jejím odstěhování z bytu nechala žalobci společné vybavení bytu, auto i zůstatek na společném účtu. Žalovaná uvedla, že účastníci uzavřeli Dohodu o vypořádání společného jmění manželů, tato ale není platná. Žalovaná z tohoto důvodu nesouhlasila, aby byla na její vypořádací podíl započítána částka nesplacené jistiny hypotéky. Podle žalované měla být tato pohledávka řešena v řízení o vypořádání společného jmění manželů, a s ohledem na uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby na zrušení a vypořádání společného jmění manželů, by měl každý z účastníků odpovídat za jednu polovinu závazku s tím, že pohledávka [právnická osoba] je uplatnitelná v rámci insolvenčního řízení. K nároku žalobce na náhradu nákladů řízení žalovaná poukázala na obsah darovací smlouvy na nemovitost s tím, že tento nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Pokud by žalobce na náhradě nákladů řízení trval, odvolala by svůj dar pro nevděk. 3. Ve věci žalované bylo dne 11. 2. 2016 zahájeno insolvenční řízení s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2016, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované a insolvenčním správcem byl ustanoven [celé jméno žalovaného]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16.1.2017, č.j. [insolvenční spisová značka], bylo schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře. Protože jedna z pohledávek přihlášených do insolvence byla zajištěna předmětnou nemovitostí dle zástavní smlouvy k nemovitosti reg. [číslo] ze dne 30.10.2007, získala dle § 409 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, (dále jen „insolvenční zákon“) od 16. 1. 2017 po dobu probíhajícího insolvenčního řízení dispoziční oprávnění k příjmům získaným po schválení oddlužení žalovaná a dispoziční oprávnění k nemovitosti insolvenční správce žalované podle § 409 odst. 2 insolvenčního zákona, který proto byl po dobu insolvenčního řízení žalované účastníkem tohoto řízení. 4. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č.j. [insolvenční spisová značka], vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované a současně ji osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli, a dále i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči žalované pro tyto pohledávky právo postihu. Z tohoto důvodu přestal být insolvenční správce [jméno a příjmení] účastníkem tohoto řízení. 5. Podáním doručeným soudu dne 7. 6. 2022 vzal žalobce svoji žalobu v plném rozsahu zpět ve smyslu § 96 odst. 1 o.s.ř. s odůvodněním, že žalovaná po podání žaloby splnila nárok žalobce, neboť pod tíhou soudního řízení převedla darovací smlouvou ze dne 4. 5. 2022 své vlastnické právo k nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce. Vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí byl proveden 26. 5. 2022. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení, neboť měl za to, že žaloba byla vzata zpět z důvodu jednání na straně žalované. 6. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu před zahájením jednání zpět v celém rozsahu, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. Soud doplňuje, že přestože na jednání dne 2. 5. 2018, resp. 25. 8. 2018, byla čtena žaloba, nebylo tím první jednání zahájeno, neboť v té době bylo již řízení přerušeno pro insolvenci a insolvenční správce nenavrhl pokračování v řízení dle § 265 odst. 1 insolvenčního zákona. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. tohoto usnesení uvedeno. 7. Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení soud vycházel z ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odt. 2 o.s.ř. platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 8. V daném případě na výsledku sporu měli zájem oba účastníci řízení, a je pravdou, že žalobce vzal svoji žalobu zpět poté, co po zahájení řízení žalovaná darovala předmětné nemovitosti, resp. svůj podíl na nich, žalobci. Od počátku však bylo zjevné, že oba účastníci měli shodný postoj k otázce zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a bylo otázkou, kdo z nich první žalobu podá. Tomu odpovídá i skutečnost, že žalovaná původně podala žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dříve než žalobce, nicméně protože nezaplatila soudní poplatek, bylo řízení zastaveno. Je však třeba zohlednit i to, že žalovaná darovala žalobci svůj podíl na nemovitostech, aniž by se žalobce zavázal zaplatit jí vypořádací podíl ve výši 490 000 Kč, jak v žalobě navrhoval. V tomto rozsahu tak nebylo řízení zastaveno z důvodů na straně žalované. Soud rovněž poukazuje na článek 4.5. Darovací smlouvy na nemovitost, v němž žalobce uvedl, že je se žalovanou plně majetkově vyrovnán a nebude do budoucna vznášet jakékoliv majetkové či jiné požadavky. V druhé části žaloby, kde se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované, aby byla povinna platit mu polovinu nesplacené jistiny hypotečního úvěru [číslo] u [právnická osoba], a polovinu všech měsíčních splátek od 12. 10. 2016 do dne rozhodnutí soudu, pak řízení rovněž nebylo zastaveno z důvodů na straně žalované. V tomto rozsahu se jednalo o pohledávku za podstatou, resp. podmíněnou pohledávku ve smyslu § 173 odst. 3 insolvenčního zákona, kterou žalobce mohl uplatnit pouze v rámci insolvenčního řízení žalované. Protože tento svůj nárok u insolvenčního soudu neuplatil, byla žalovaná usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č.j. [insolvenční spisová značka], osvobozena od placení těchto pohledávek. V této části by tak náležel nárok na náhradu nákladů řízení žalované, která se jej však výslovně vzdala. Soud ze všech výše uvedených důvodů rozhodl, jak ve výroku II. usnesení uvedeno. 9. Pokud jde o nárok státu na náhradu nákladů řízení, stát v průběhu řízení vynaložil částku 4 713 Kč za vypracovaný doplněk znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Podle § 148 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud však státu proti účastníkům řízení právo n