9 C 327/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 204,20 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne 18. 11. 2016 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovaný obdržel v hotovosti úvěr ve výši 30 000 Kč, což potvrdil svým podpisem s tím, že se ho zavázal vrátit společně s příslušenstvím ve výši 20 700 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a jednorázovém administrativním poplatku. Žalovaný se zavázal úvěr splatiti ve 13 měsíčních splátkách po 3900 Kč, kdy poslední splátka připadala na den 13. 12. 2017. Žalovaný na úvěr uhradil pouze 41 100 Kč, což odpovídá 10 řádně uhrazeným splátkám. Na poskytnutou jistinu žalobkyně alokovala částku 20 400 Kč a na smluvně sjednané příslušenství částku 20 700 Kč a žalovaný se tak dostal do prodlení s částku 9 600 Kč na jistině. Žalobkyně vedle této částky požadovala uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,2 % za každý den prodlení, tj. ve výši 10 387,20 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši od 14. 12. 2017 do 30. 11. 2020 kapitalizovaný částkou 2 290,88 Kč a nadále běžící ve výši 8,05% ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2020, a to s účinností k témuž dni s tím, že změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 1. 2021. Žalovaný na postoupenou pohledávku žalobkyni ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Z rámcové smlouvy o úvěru s neuvedeným datem uzavření bylo zjištěno, že právní předchůdkyně s žalovaným uzavřeli tuto smlouvu za účelem uzavírání jednotlivých smluv o úvěru v budoucnu. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 11. 2016 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 30 000 Kč, a to v hotovosti, přičemž převzetí hotovosti žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 20 700 Kč, tedy zavázal se vrátit celkovou částku 50 700 Kč ve 13ti měsíčních splátkách po 3 900 Kč. 7. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta ze dne 18. 11. 2016 se podává, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádal o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. V žádosti uvedl, že pracuje jako pomocný dělník ve výrobě s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč. Své výdaje uvedl částkou 4 500 Kč měsíčně, neměl mít žádné závazky ani vyživovací povinnost. Údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami za 3 měsíce, což však soudu doloženo nebylo. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou – seznam pohledávek, potvrzením o úplatě ze dne 6. 1. 2021 a oznámením o postoupením pohledávky ze dne 19. 1. 2021 a 8. 2. 2021, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 9. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 2. 6. 2021 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2021 a podací arch s datem 4. 6. 2021). 10. Z vyjádření žalobkyně ze dne 13. 1. 2022 bylo zjištěno, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vzala svoji žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku a učinila předmět žaloby pouze jistinu poskytnutého úvěru a úrok z prodlení. 11. Z výše uvedených důkazů tak soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně na tento úvěr žalovaný uhradil celkem částku 41 100 Kč. 12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku. 16. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stano