9 C 332/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovanému zajišťovala služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu na základě smlouvy [číslo] ze dne 14. 11. 2018, a to až do 31. 7. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Žalobkyně zároveň žalovanému poskytla k pronájmu technická zařízení - 3x Set-top box/CA Modul sériové číslo [číslo], sériové číslo [číslo] a sériové číslo [číslo]. Po ukončení smlouvy byl žalovaný povinen tato zařízení vrátit, což ale neučinil a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každý Set-top box. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dne 10. 3. 2021 a dále předžalobní upomínkou ze dne 22. 3. 2021. Žalovaný na výzvy nikterak nereagoval a je tedy se splněním svého závazku v prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě nevyjádřili a dali tak najevo, že nemají k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně podnikala od 1. 9. 2016 do 1. 4. 2020 pod obchodní firmou„ [právnická osoba]“ Předmětem podnikání je mimo jiné poskytování služeb elektronických komunikací. 6. Ze Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize bylo zjištěno, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému produkt DIGI TV [číslo] k jehož příjmu si žalovaný od žalobkyně pronajal Set-top boxy NET Arris sériové číslo [číslo], sériové číslo [číslo] a sériové číslo [číslo], jejichž převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem. Pro případ nevrácení zapůjčeného zařízení si účastníci v čl. I. Smlouvy sjednali smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. 7. Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize DIGI TV, jež tvoří nedílnou součást smlouvy stanoví v čl. 4 bod 4.4 povinnost vrátit technické zařízení ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení ve lhůtě nejpozději do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy. 8. Dopisem ze dne 10. 3. 2021 byl žalovaný žalobkyní vyzván k vrácení technického zařízení z důvodu ukončení smlouvy ke dni 31. 7. 2020 a úhradě smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč do 22. 3. 2021 s tím, že pokud bude technické zařízení vráceno nepoškozené do 10 dnů od doručení výzvy, žalobkyně nebude úhradu smluvní pokuty nárokovat. 9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, na základě které žalobkyně zajišťovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, k jehož příjmu si žalovaný pronajal 3x technické zařízení Set-top box. Nedílnou součástí smlouvy jsou Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize DIGI TV. Žalovaný pak byl podle čl. 4 bod 4.4 podmínek povinen po ukončení smlouvy vrátit technická zařízení žalobkyni, a to nejpozději do 10 dnů ode dne ukončení smlouvy. K ukončení smlouvy došlo ke dni 31. 7. 2020. Pro případ nevrácení technického zařízení sjednali účastníci v čl. I. smlouvy smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. K dodatečnému splnění povinnosti byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 10. 3. 2021 s tím, že mu byla stanovena dodatečná lhůta k plnění do 22. 3. 2021. Žalovaný na výzvu nereagoval. 10. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. 11. Podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. 12. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 13. Podle § 2225 o.z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání. 14. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 15. Ve smyslu § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 (tedy v době prodlení dlužníka s peněžitým plněním) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalovaný nevrátil technická zařízení, k jejichž vrácení byl povinen ke dni ukončení předmětné smlouvy o poskytování služby kombinované televize, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu v celkové výši 15 000 Kč (3x 5 000 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1970 o.z. vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 23. 3. 2021, až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem pod bodem III. podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 1 968 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 000 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru (viz 10 C 338/2021 či 9 C 13/2022) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 2 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby). Dále z náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).