9 C 46/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 942 Kč s příslušenstvím, představovaným úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 29. 1. 2021 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 8 000 Kč s tím, že se ho zavázal vrátit společně s příslušenstvím do 28. 2. 2021 Smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní sítě [právnická osoba] a.s. Žalovaný právní předchůdkyni uhradil částku ve výši 2 000 Kč, avšak ve zbytku poskytnutou částku nevrátil, a žalobkyně tak vedle částky úvěru 6 000 Kč požadovala uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, tj. ve výši 942 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 212,92 Kč, za období od 1. 3. 2021 do 5. 8. 2021, smluvní úrok ve výši 150 Kč a nadále běžící ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 399 Kč. Žalobkyně pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021, kdy na základě této smlouvy došlo k uzavírání dalších jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 8. 2021 s účinností ke dni 6. 8. 2021. Žalovaný neuhradil ani přes výzvy žalobkyně na předmětnou pohledávku ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním došlým soudu dne 16. 3. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu v části, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení smluvního úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 942 Kč zpět, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Jelikož došlo ke zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání (tj. jednání ve věci samé, které se zahajuje přednesem žaloby) a nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaný se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 věta prvá, odst. 4 o.s.ř. a řízení v této části zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 1. 2021 včetně obchodních podmínek [právnická osoba] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 8 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to předáním v hotovosti v místě obchodní sítě [právnická osoba] a.s. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit do 28. 2. 2021. 7. Z prohlášení o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 8. 2021 společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou – seznam pohledávek, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 5. 8. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 11. 8. 2021 (viz. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 8. 2021). 8. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti upomínkou ze dne 14. 3. 2021 (viz Upomínka ze dne 14. 3. 2021), dále opakovanou výzvou k úhradě ze dne 23. 3. 2021 (viz Opakovaná výzva k úhradě ze dne 23. 3. 2021), předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 31. 3. 2021 (viz Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 31. 3. 2021) a výzvou před podáním žaloby ze dne 25. 10. 2021 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 25. 10. 2021). 9. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze 2 000 Kč. 10. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci podstatné. 11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není