10 C 187/2023-51 — Okresní soud v Berouně

I.Určuje se, žežalobkyněje vlastníkem pozemku parc.č. , hodnota, , který byl utvořen oddělením zpozemku parc.č. st. , číslo, , to vše vkatastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to na základě geometrického plánu č. , č. účtu, vypracovaného společností , právnická osoba, ., se , jméno FO, , úředně ověřeného oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, , datum, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.II.Žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílnědo tří dnůod právní moci tohoto rozsudku náklady řízení22390,19Kčkrukám právního zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta.O d ů vo d n ě n í:1.Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 6. 2023 domáhala určení, že je vlastníkem pozemku uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku.Žalobkyně tvrdila, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, protože vkatastru nemovitostí jsou vrozporu se skutečností zapsáni jako vlastníci předmětného pozemku žalovaní. Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem předmětného pozemku, který drží vpoctivé víře již od roku 1957. Současně je vlastníkem sousedního pozemku parc.č. , číslo, vk.ú. , adresa, , účelově vymezeného jako veřejná komunikace. Oba pozemky k sobě těsně přiléhají a nejsou nijak odděleny. Předmětná část pozemku parc.č. st. , číslo, rovněž slouží kveřejnému účelu, resp. jako veřejná komunikace. Žalobkyně vynakládá finanční prostředky na opravy a čistění těchto pozemků. Žalovaní předmětný pozemek využívají pro parkování svých osobních vozidel, uskladnění , právnická osoba, , což narušuje veřejnou komunikaci a její provoz. Žalovaní vystavěli mezi svým pozemkem parc. č. st. , číslo, a pozemkem žalobkyně parc. č. , číslo, rozhradu (oplocení) vsouladu sfaktickým (a požadovaným) stavem. Žalobkyně měla za to, že své vlastnické právo kpředmětnému pozemku vydržela dle ust. § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanskýzákoník (dále jen „o.z.“), neboť vlastnické právo kněmu jej držela po dvojnásobně dlouhou dobu, než by jinak bylo zapotřebí (tj. 20 let). Žalobkyně opírala svůj nárok o rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 22.2.2006, č.j. 3C226/2000-126, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27.1.2011, č.j. 19Co372/2007-209, který nabyl právní moci 4.3.2011. Vdaném řízení vedeném mezi týmiž účastníky, bylo rozhodnuto o vyklizení části pozemku žalovaných parc.č. st. , číslo, (předmětného pozemku), přičemž Krajský soud vPraze vydal závazné právní stanovisko, že žalobkyně předmětnou část pozemku vydržela. S ohledem na toto rozhodnutí užívá žalobkyně předmětnou část pozemku v dobré víře ve své vlastnické právo dalších 12 let. Žalobkyně uvedla, že v roce 1932 došlo chybným zákresem hranic mezi sousedními pozemky krozporu v zákresu vkatastrální mapě pro předmětnou část pozemku. V roce 1957 oplotili právní předchůdci žalovaných pozemek parc. č. st. , číslo, , postavením tzv. podezdívky, a napojením na oplocení sousedních pozemků, čímž byla zachována hranice předmětného pozemku žalobkyně a uznán konec hranice pozemku žalovaných parc. č. st. , číslo, . Od tohoto roku se tak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, chopila v dobré víře řádné držby předmětného pozemku. Tato dobrá víra byla způsobena objektivním omluvitelným omylem, protože žalovaní žalobkyni umožnili užívat předmětnou nemovitost jako veřejnou cestu až do roku 1999, tj. 42 let, kdy opravili oplocení pozemku vsouladu se stavem podle katastru nemovitostí. Žalobkyně dále uvedla, že předmětná část pozemku parc.č.st. , číslo, má rozlohu 20 m2, což představuje 7,5% plochy tohoto pozemku. Žalobkyně proto vyzvala žalované kuzavření souhlasného prohlášení o vydržení sporné části pozemku, žalovaní však nijak nereagovali.2.První žalovaný navrhl, aby soud žalobu vcelém rozsahu zamítl. První žalovaný uvedl, ževe věci byly podvody a byla zde křivá svědectví. První žalovaný nesouhlasil stím, že sousední pozemky jsou spředmětným pozemkem vjedné rovině, protože předmětnýpozemek je oddělen 60 cm podezdívkou. První žalovaný uvedl, že na místě byla udělána nová komunikace, nicméně pro podvody byla zhotovena na nesprávnou stranu až kplotu žalovaných. Protože tak žalovaní přišli odva metry, nemohou nyní řádně vyjíždět zvrat. První žalovaný dále uvádí, že se žalovaní spolu se sousedem starali opředmětný pozemek a měli na něm parkoviště pro auto. Žalobkyně se opozemek nestarala, ani okomunikaci; a proto žalovaní odklízeli zkomunikace sníh a opravovali ji. Následně došlo ke změně ve vedení žalobkyně, a podle prvního žalovaného proto bylo podvody vše přiřknuto do jejího vlastnictví.3.Druhá žalovaná se ve věci nevyjádřila.4.Žaloba a předvolání kjednání ve věci bylo druhé žalované řádně doručeno do vlastních rukou. Druhá žalovaná se zústního jednání, kněmuž byla podle ust. §45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, omluvila. Soud proto jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. vjejí nepřítomnosti.5.Soud zinformace o pozemku parc.č. , číslo, vk.ú. , adresa, zjistil, že vlastníkem tohoto pozemku je žalobkyně, a že je takto i evidována vkatastru nemovitostí. Z informace opozemku parc.č. st. , číslo, vk.ú. , adresa, vyplývá, že jako spoluvlastníci tohoto celého pozemku jsou vkatastru nemovitostí zapsáni žalovaní se spoluvlastnickým podílem 7/8 a vlastníkem zbývajícího podílu o velikosti 1/8 je druhá žalovaná. Pozemek je označen jako zastavěná plocha a nádvoří.6.Z výkazu dosavadního a nového stavu údajůkatastru nemovitostí–geometrického plánu č. , číslo, vypracovaného společností , právnická osoba, ., se sídlem , jméno FO, , adresa, , úředně ověřeného oprávněným zeměměřickým inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 17. 5. 2023, vyplývá, že pozemek žalovaných parc.č. st. , číslo, bezprostředně sousedí spozemkem žalobkyně parc.č. , číslo, , to vše vk.ú. , adresa, . Tímto geometrickým plánem byl nově utvořen pozemek parc.č. , hodnota, vk.ú. , adresa, zčástipozemku parc.č. st. , číslo, . Tato částpozemku je vymezena sloupky oplocení, označenými č. , hodnota, a 2 vtomto geometrickém plánu, přičemž za tímto oplocením vybíhá předmětný pozemek dopozemku parc.č. , číslo, .7.Z rozsudku Okresního soudu vBerouně ze dne 22. 2. 2006, č.j. 3 C 226/2000-126, ve znění rozsudku Krajského soudu vPraze ze dne 27. 1. 2011, č.j. 19 Co 372/2007-209, má soud za prokázané, že žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným o odstranění jejich oplocení, resp. vyklizení části pozemku parc.č. st. , číslo, , přiléhající k pozemku č. , číslo, -ostatní plocha, to vše vk.ú , adresa, . Citovanými rozhodnutími bylo žalobě pravomocně vyhověno. Krajský soud vPraze vesvém rozsudku konstatoval, že „Od roku 1932, aniž by zde byl doložen právní důvod, došlo v katastrální mapě kezměně v hranicích mezi sousedními pozemky , číslo, a č. , číslo, , tak, že část zpozemku parc. č. , hodnota, byla v katastrální mapě označena jako sloučená do sousedního pozemku č. , číslo, , jež byl veřejným statkem, a užíván vždy jako cesta (viz náčrt navrhovaného sloučení částí pozemků č. , hodnota, a č. , hodnota, do pozemku , číslo, z roku 1932, obsah knihovní vložky č. , hodnota, na st. p. , číslo, , v níž se žádný výkup části pozemku neuvádí, následný chybný zákres hranic mezi těmito pozemky, jak byl zakreslen v části katastrální mapy pro obec , adresa, od roku 1932 do roku 1999, zápis pozemku , číslo, jako veřejný statek v pozemkové knize pro katastrální obec , adresa, ). Příčinou této chyby bylo zřejmě zamýšlené odkoupení částí pozemků sousedících s cestou , číslo, obcí v letech 1932 až 1938 od dotčených vlastníků, k němuž v případě právních předchůdců žalovaných nedošlo (výpověď svědka , jméno FO, ). …Právní předchůdce žalobkyně–stát vycházel ze stavu zákresu hranic v katastrální mapě a proto i tuto část pozemku č. , hodnota, užíval jako cestu, když vužívání mu nebylo až do roku 1999 nikým bráněno (výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ). Vymezení hranic mezi oběma pozemky pak navíc bylo v reálu dáno i postavením oplocení právními předchůdci žalovaných skamennou zídkou, která byla ve stejné linii jakobyly ploty sousedních pozemků a byla vybudována již právními předchůdci žalovaných (výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , výslech žalovaného, fotografie žalovaných, na nichž je patrné dvojí oplocení domu). Tento stav trval až do roku 1999, kdy žalovaní zahradili dosud volně přístupnou část pozemku č. , hodnota, sporným plotem (viz výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , ohlášení žalovaných o drobné stavby zroku 1999).…Žalobce pak pozemek , číslo, včetně části pozemku č. , hodnota, jako cestu užíval a udržoval po celou dobu a toi po roce 1990, když naposledy (v) roce 1994 provedl asfaltování cesty ... Vřízení nebylo zjištěno z žádného důkazu soudem provedeného nic, co by svědčilo pro závěr, že právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně sama po roce 1990 nebyly v dobré víře, že jimprávo k části pozemku č. , hodnota, tak, jak byla část označena v katastrální mapě po ro