11 C 101/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 24 807,14 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 21. 7. 2016 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. KTK [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Úvěr byl zřízen a veden na účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 18 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně dne 9. 7. 2020 prohlásila úvěr za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 byla pohledávka postoupena na společnost [právnická osoba], která ke dni 31. 10. 2022 zanikla v souladu s projektem fúze sloučením s žalobkyní. Žalovaný po datu postoupení neuhradil ničeho. Celková pohledávka je tvořena jistinou ve výši 24 807,14 Kč, úroky ve výši 8,25 % ročně z částky 24 807,14 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 807,14 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný ze shora uvedeného závazku nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalobkyně dále uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v době uzavření předmětné smlouvy, když vyhledala žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku a zpracovala informace, které získala přímo od žalovaného. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání EPR, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Účastníci uzavřeli dne 21. 7. 2016 smlouvu o poskytování kontokorentního úvěru č. [číslo] [číslo], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše 5 000 Kč na účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 18 % ročně. (viz žádost/ smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [číslo] [číslo] ze dne 19. 9. 2016, rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb ze dne 21. 7. 2016). Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně dne 9. 7. 2020 prohlásila úvěr za splatný (viz zesplatnění kontokorentního úvěru, odstoupení od smlouvy o vedení účtu ze dne 30.6.2020, výpis z účtu z dubna až června 2020, výzva k úhradě dlužné částky po splatnosti). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 byla pohledávka postoupena na společnost [právnická osoba], která ke dni 31. 10. 2022 zanikla v souladu s projektem fúze sloučením s žalobkyní. Žalovaný po datu postoupení neuhradil ničeho (oznámení o postoupení pohledávky ze dne. 28.12.2021, prohlášení o okamžiku postoupení ze dne 17.12.2021, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2021) Celková pohledávka je tvořena jistinou ve výši 24 807,14 Kč, úroky ve výši 8,25 % ročně z částky 24 807,14 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 807,14 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný ze shora uvedeného závazku nezaplatil žalobkyni ničeho, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 30. 6. 2020 (viz předžalobní upomínka ze dne 22.2.2023). 4. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z insolvenčního rejstříku a z informací sdělených přímo žalovaným v rámci žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný čerpal. Podpisem smlouvy se žalovaný zavázal úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva však nebyla ze strany žalovaného dodržena, neboť úvěr řádně nesplácel. V důsledku tohoto jednání žalovaného došlo k jeho prodlení a žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný ničeho nezaplatil. S ohledem na výše uvedené má soud za prokázané, že nárok žalobkyně je oprávněný. Žalobě tedy plně vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na příslušenství tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 2 445 Kč Částku 2 445 Kč představuje soudní poplatek ve výši 993 Kč a odměna za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru, a ustanovení a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále z odměny a náhrad zástupce žalobkyně 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).