12 C 101/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši 15 460,42 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [adresa], [anonymizováno] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou, prostřednictvím sítě internet, dne 24. 5. 2022 Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 15 460,42 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Po prověření úvěruschopnosti žalované jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná načerpala ve výši 15 460,42 Kč se splatností dne 20. 9. 2022. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] s tím, že platby byly identifikovány pod VS [číslo]. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, tudíž byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky formou zaslaných upomínek, přičemž na žádnou upomínku nereagovala a dlužnou částku neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby pak byla žalovaná znovu upomenuta o úhradu svého závazku vůči žalobkyni. Ani poté žalovaná dluh neuhradila a nadále tak dluží částku ve výši 15 460,42 Kč. Na příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje úrok z prodlení jdoucí ve výši 15,00 % ročně z částky 15 460,42 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 21. 9. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnut maximální úvěrový limit do částky 10 000 Kč s tím, že žalovaná byla povinna uhradit celkem částku ve výši 17 959,74 Kč společně s úrokem ve výši 7 959,74 Kč. Žalovaná načerpala celkem částku ve výši 15 460,42 Kč s tím, že žalovaná se je zavázala vrátit nejpozději do 20. 9. 2022. Žalovaná i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradila (prokazuje: Loan application info, Úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené s klientem dne 24. 5. 2022, platební informace, platební bilance, Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2022, Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2022 včetně kopie podacího lístku s datem podání 15. 10. 2022, Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice). 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyní žalobkyně žalované poskytla úvěr ve shora uvedené výši, který se žalovaná zavázala vrátit do 20. 9. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadovala žalobkyně splacení úvěru spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).