12 C 236/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 20 292,01 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 7. 6. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 7. 8. 2021. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když na úvěr uhradil poslední částku 2 000 Kč dne 15. 12. 2020. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 25. 11. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na dluh v celkové výši 20 292,01 Kč ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 6. 2020 Smlouvu o úvěr [číslo] na jejímž základě která žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 963 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a s inkasem plateb ve výši 1 800 Kč, tj. celkem 8 592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy do měsíce od splatnosti splátky předchozí. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 7. 8. 2021 (viz Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2020, Informace o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů). Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Na dlužnou částku žalovaný uhradil pouze částku ve výši 4 800 Kč (viz platební bilance). Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou poskytnutého úvěru, představující součet zůstatku jistiny a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 11. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 25. 11. 2022 k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 7. 12. 2022 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022). Před podáním žaloby byl žalovaný opět vyzván k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě nevyrovnání dluhu nejpozději do 12. 4. 2023 (viz Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2023 včetně kopie podacího lístku s datem podání 29. 3. 2023). Žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval. 6. V dané věci soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující ustanovení zákonů v jejich znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 7. V souzeném případě po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když měl v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 6. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo] podle níž právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 7. 8. 2021 včetně příslušenství ve výši 8 592 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr ve stanové lhůtě nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Protože však žalovaný porušil své smluvní závazky, neboť splátky nehradil řádně a včas, vznikl původnímu věřiteli též nárok na smluvní pokutu, jejíž výše v tomto konkrétním případě nikterak neodporuje dobrým mravům a lze ji hodnotit jako přiměřenou zajišťovanému závazku, za zcela oprávněný. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku vedle práva na zaplacení dlužné částky i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).