12 C 70/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně dne 26. 8. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 17. 3. 2021. Žádost byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) akceptována a následně došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši 17 479 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 21 měsíčních splátkách ve výši 836 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dne 30. 4. 2022 za splatný v celé výši. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2022 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dluh v celkové výši 10 559,72 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 9 816,15 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pokut ve výši 26,57 Kč a pojistného ve výši 117 Kč, neuhradila ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným, na základě jeho žádosti, dne 17. 3. 2021 Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty dne finanční prostředky ve výši 17 479 Kč na bílou techniku s tím, že žalovaný se je zavázal splácet 24 měsíčními splátkami ve výši 836 Kč včetně pojištění vždy k 17. dni v měsíci. První splátku měl žalovaný uhradit dne 17. 5. 2021. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dluh za splatný v celé výši. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 5. 2022 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradil (prokazuje: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne 17. 3. 2021, Podrobnosti o úvěru ze dne 9. 4. 2021, platební bilance, Odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 25. 3. 2022, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 5. 2022, Potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení ze dne 18. 5. 2022, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2022, kopie poštovního podacího archu s datem podání 23. 5. 2022, Výzva k úhradě dluhu ze dne 31. 5. 2022, kopie poštovního podacího archu s datem podání 31. 5. 2022, Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 12. 2016, Produktové podmínky pro klasické úvěry, Sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020). 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla revolvingový úvěr ve shora uvedené výši, který se žalovaný zavázal jej vrátit v měsíčních povinných splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, požadovala žalobkyně vrácení úvěru spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).