13 C 33/2023 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24.4.2018, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], žalované spotřebitelský úvěr. Po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, zaznamenaných v zákaznické kartě, poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši ve výši 24 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala uhradit úvěr do 18.6.2019 v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 730 Kč. Žalovaná na pohledávku uhradila celkem 32 210 Kč. Žalovaná dle žalobkyně podmínky smlouvy nedodržela, neboť se dostala do prodlení s plněním svých závazků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná po datu postoupení neuhradila ničeho. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 8 890,96 Kč a poplatky ve výši 2 699,04 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř., aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas, žalovaná se nevyjádřila a soud má tedy za to, že její souhlas byl dán. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 24.4.2018, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 24 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala uhradit úvěr do 18.6.2019 v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 730 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka. Žalovaná dle žalobkyně podmínky smlouvy nedodržela, neboť se dostala do prodlení s plněním svých závazků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 8 890,96 Kč a poplatky ve výši 2 699,04 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 4.4.2022. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud zhodnotil listinné důkazy předložené žalobkyní a vycházel i z tvrzení jí uvedených v žalobě. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Žalovaná čerpala úvěr, který řádně a včas nesplatila. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvu žalobkyně nesplatila žalovaná celý svůj dluh řádně a včas, dostala se do prodlení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž nárok na zaplacení příslušenství pohledávky spočívající v úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 590 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.