13 C 84/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 5. 2021 domáhala určení, že žalovaný [číslo] je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Beroun, pro [katastrální uzemí], [územní celek], vše zapsáno na LV [číslo] to pozemku stavební parcely č. st. [číslo], jejichž součástí je budova v části [územní celek] č. ev. [číslo] a pozemku parc. [číslo] (dále jen„ Nemovitosti“). Žalobkyně uvedla, že s žalovaným č. 1 byli manželé a jejich manželství byl rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 19 C 53-2003-25 ze dne 25. 9. 2003 v právní moci 27. ledna 2004. Z manželství se žalobkyni a žalovanému č. 1 narodily 3 děti [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného]. Žalovaný č. 1 má další dvě děti [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalovaného č. 2. Dosud nebylo vypořádáno společné jmění bývalých manželů žalobkyně a žalovaného č. 1, které je dosud řešeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 v řízení pod sp. zn. 19 C 53/2003. V řízení byl vynesen zatím nepravomocný rozsudek, dle kterého je žalovaný [číslo] povinen vyplatit žalobkyni částku 2 630 000 Kč. Žalobkyně zjistila, že žalovaný [číslo] se účelově zbavuje svého majetku, aby bylo ostatním znemožněno vymoci na jeho osobě čehokoliv formou exekuce, a zároveň zvýhodňuje žalovaného č. 2 oproti jeho ostatním dětem. Konkrétně žalovaný č. 1 daroval svému synovi – žalovanému č. 2 Nemovitosti a další nemovité věci v k. ú. [územní celek]. Dále žalovaný č. 1 jmenoval jednatelem žalovaného č. 2 [právnická osoba], společnost s ručením omezeným, [IČO], sídlem [adresa], čímž mu umožnil nakládat s majetkem této společnosti, aniž by tak formálně činil sám žalovaný č. 1. Žalobkyně měla za to, že jednání žalovaného č. 1 vůči žalovanému č. 2 je neplatné, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zákonu. 2. Vedlejší účastníci se připojili k návrhu žalobkyně. 3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Žalovaní uvedli, že Nemovitosti nikdy nebyly součástí společného jmění bývalých manželů žalobkyně a žalovaného č. 1, neboť Nemovitosti nabyl žalovaný č. 1 v dědickém řízení po jeho rodičích. Žalovaný č. 1 tak mohl s Nemovitostmi volně disponovat. Nemovitosti žalovaný č. 1 daroval žalovanému č. 2 z předběžné opatrnosti z důvodu jeho závažných zdravotních problémů ve snaze zabezpečit svého syna (žalovaného č.2) stejně jako zabezpečil své ostatní děti. Žalovaní doplnili, že součástí společného jmění bývalých manželů žalobkyně a žalovaného č. 1 je obchodní společnost, která je funkční, a pokud by žalobkyni vznikl nárok na uspokojení, tak by se uspokojil z majetku společnosti. Žalovaní tak uzavřeli, že žalobkyně nemá žádnou vykonatelnou pohledávku za žalovaným č. 1, a nadto rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci vypořádání společného jmění žalobkyně a žalovaného č. 1 hodlá žalovaný č. 1 napadnout odvoláním. Žalovaní poukázali na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 10. 2022 č. j. 5 C 175/2021-212 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 12 Co 113/2023-253, kde bylo rozhodováno ve skutkově totožné věci mezi totožnými účastníky, ale pouze o jiných nemovitých věcech, přičemž žaloba byla zamítnuta. Konečně žalovaní upozornili na § 593 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“), a s ním související judikaturu, dle které pokud věřitel má nevykonatelnou pohledávku, tak není možné podat odpůrčí žalobu, respektive ta bude pro nedostatek věcné legitimace zamítnuta (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3914/2016). Žalovaní proto navrhli, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. Účastníci řízení učinili nesporným, že u Obvodního soudu pro Prahu 3 je vedeno řízení pod sp. zn. 19 C 53/2003, jehož předmětem je vypořádání zaniklého společného jmění bývalých manželů žalobkyně a žalovaného č. 1. Řízení doposud nebylo pravomocně skončeno, když byl zatím vynesen nepravomocný rozsudek, kterým byla mimo jiné žalovanému č. 1 uložena povinnost vyplatit žalobkyni částku 2 630 000 Kč. 5. Soud v řízení provedl následující důkazy: Výpis z katastru nemovitostí (č. l. 19), ze kterého vyplývá, že vlastníkem Nemovitostí je žalovaný č. 2, které nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 11. 10. 2019, s právními účinky zápisu k okamžiku 25. 10. 2019. Žalobu doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 3 a datovanou dnem 31. 3. 2006, kterou se žalobkyně domáhá vypořádání zaniklého SJM vůči žalovanému č. 1, s tím, že navrhuje, aby byla žalovanému č. 1 uložena povinnost vyplatit žalobkyni částku 2 744 079,50 Kč. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 113/2023 – 253 ze dne 27. 6. 2023, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 10. 2022, č. j. 5 C 175/2021-212. Tento rozsudek se týká totožných účastníků s totožným předmětem řízení toliko ohledně odlišných nemovitostí, které žalovaný č. 1 převedl do vlastnictví žalovaného č. 2 Městský soud v Praze uvedl, že v dané věci se jednalo u určovací žalobu a je tak nutné zkoumat, zda žalobkyně měla naléhavý právní zájem na určovací žalobě, jenž odvolací soud u žalobkyně neshledal, respektive ta jej ani netvrdila. Soud neprovedl dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 19 C 119/2006, neboť vzhledem k charakteru žaloby na určení, bylo v prvé řadě nutné postavit na jisto, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva žalovaného č. 1. Tento důkaz by tak byl zjevně nadbytečným a jeho provedení by odporovalo zásadě hospodárnosti řízení. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný č. 1 uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 19 C 53-2003-25 ze dne 25. září 2003 v právní moci 27. ledna 2004. U Obvodního soudu pro Prahu 3 je na základě žaloby žalobkyně ze dne 31. 3. 2006 vedeno řízení o vypořádání společného jmění bývalých manželů žalobkyně a žalovaného č. 1, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Žalovaný č. 2 je vlastníkem Nemovitostí, které nabyl so svého vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 11. 10. 2019, s právními účinky zápisu k okamžiku 25. 10. 2019 od žalovaného č. 1. 7. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Podle § 589 odst. 1 věta první občanského zákoníku má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné, zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele. Podle odst. 2 tohoto ustanovení neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). 9. Podle § 593 občanského zákoníku platí, že vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane. 10. Podle § 594 odst. 1 občanského zákoníku se neúčinnosti právního jednání lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce. 11. Po zhodnocení shora provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla žaloba na určení, zabýval se soud nejprve v souladu s výše citovaným ustanovením § 80 o.s.ř otázkou, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (srov. např. rozsudek Nejvyššího soud sp. zn. 30 Cdo 1121/2011). 13. Podle ustálené soudní praxe je dán naléhavý právní zájem zejména tam, kde by bylo bez tohoto určení právo žalobkyně ohroženo, nebo kde by bylo bez tohoto určení její právní postavení nejisté. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení (že právní poměr nebo právo existuje) bylo buď ohroženo právo žalobkyně nebo by se její právní postavení stalo nejistým, což znamená, že buď musí jít u žalobkyně o právní poměr (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou její procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohla být ohrožena, příp. pro nejisté své postavení by mohla být vystavena konkrétní újmě (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95). 14. Bylo tak úkolem žalobkyně, aby tvrdila a prokázala naléhavý právní zájem na předmětném určení, o čemž byla i soudem při jednání dne 3. 5. 2023 poučena. Jak patrno ze samotných žalobních tvrzení, žalobkyně žádné právo k Nemovi