18 C 301/2022-30 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 20.5.2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 34 940,95 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo] (program [název]), jejíž součástí byl rozpis splátek, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázala vrátit částku spolu s úroky z úvěru, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěru a poplatek za hotovostní splátky ve výši 25 776 Kč Celkem tak měl uhradit částku 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, celý úvěr včetně poplatků měl být uhrazen do 15.3.2021. Žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, žalovaný uhradil pouze částku 4 483,99 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit dlužnou jistinu 27 775 Kč spolu s neuhrazeným obchodním úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 469,18 Kč, neuhrazený obchodní úrok za období po dohodnuté splatnosti úvěru, a to od 16.3.2021 do 29.11.2021 ve výši 2 944,91 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 518,21 Kč, nesplacené náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 563,73 Kč a nesplacený inkasní poplatek ve výši 4 965,89 Kč, tj. celkem 26 461,92 Kč. Rovněž žalobkyně požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení s úhradou jistiny, tj. z částky 27 775 Kč, ve výši 8,25 %, kapitalizovaný za období od 16.3.2021 do 29.11.2021 částkou 1 619,70 Kč a nadále běžící od 23.12.2021 do zaplacení. Konečně požadoval i úhradu smluvní pokuty naběhlé za období od 16.3.2021 do 29.11.2021 ve výši 7 165,95 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila v podání ze dne 3.11.2022, a to pro případ, že se žalovaný ve věci nevyjádří. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15.1.2020 včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15.1.2020, informace pro spotřebitele a informace o zpracování osobních údajů, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 15.1.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a poplatkem za inkaso hotovostních plateb v místě bydliště 5 400 Kč, celkem částku 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. První splátka byla splatná měsíc po uzavření smlouvy. Pro případ porušení povinnosti dlužníka splácet poskytnutý úvěr řádně a včas sjednali účastníci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazené částky jistiny. RPSN předmětného úvěru činila 272,44 %. 6. Z žádosti o úvěr ze dne 15.1.2020 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, a že v žádosti uvedl, že je od 23.6.2014 zaměstnaný s příjmem 25 760 Kč, což měl doložit výplatními páskami a výpisem ze svého bankovního účtu, pracuje u společnosti se sídlem v jiné obci, než je bydliště žalovaného, má vynakládat měsíčně částku 4 410 Kč na bydlení a 3 000 Kč na úhradu měsíčních splátek předchozích půjček, jiné své výdaje neuvedl. Z této skutečnosti žalobkyně vyhodnotila na žádosti o úvěr, že použitelný měsíční příjem žalovaného je ve výši 18 350 Kč, a že je dostatečný pro potřeby sjednávaného úvěru. Zároveň uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a žije u rodičů. 7. Z pracovní smlouvy žalovaného má soud za prokázané, že v době sjednávání úvěru byl žalovaný zaměstnán jako dělník ve výrobě s místem pracoviště v [obec a číslo] – [část obce], tedy v obci odlišné od místa jeho bydliště Z přehledu vybraných transakcí má sodu za prokázané, že žalovaný doložil právní předchůdkyni žalobkyně, že na svůj účet za období od září do prosince 2019 přijal mzdu v průměrné výši 26 000 Kč. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021, včetně jejích příloh a Dohody o úplatě, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 11.1.2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.1.2022, podací arch ze dne 12.1.2022). 9. Z předžalobní výzvy ze dne 2.5.2022 a podacího archu ze dne 4.5.2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti. 10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spot