18 C 7/2023 — Okresní soud v Berouně

1. V řízení se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 18 408,68 Kč se sjednaným obchodním úrokem a úrokem z prodlení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným dne 22. 12. 2016 uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty, až do výše 15 000 Kč. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty, avšak podmínky smlouvy nedodržel a příslušné splátky nesplácel řádně a včas, načež se dostal do prodlení. V důsledku toho právní předchůdkyně žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu a zesplatnila zůstatek úvěru ke dni 31. 5. 2021. Výše úrokové sazby obchodního úroku činila v rozhodné 22,99 % ročně. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého zesplatněného úvěru, avšak ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2022, po čemž byl žalovaný informován. Žalovaný na svůj dluh, sestávající z jistiny 14 563,68 Kč, z poplatků ve výši 3 845 Kč, úroků ve výši 1 437,05 Kč a úroků z prodlení ve výši 783,37 Kč, ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu žalobkyně ve formě předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy předali soudu písemné vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně udělila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání svým podáním doručeným zdejšímu soudu dne 17. 4. 2023 a soud má tedy za to, že jejich souhlas byl dán. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty, včetně dispozice ke smlouvě ze dne 22. 12. 2016, produktových podmínek účinných od 1. 1. 2012 a sazebníku poplatků platného od 1. 12. 2016, soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 12. 2016 uzavřena uvedená smlouva, na základě které byl žalovaný oprávněn i opakovaně čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty až do výše 15 000 Kč s tím, že minimální výše splátky byla stanovena na 2 % z vyčerpaného úvěru. Smluvní strany si současně sjednaly závazek žalovaného hradit obchodní úroky z úvěru ve výši stanovené ceníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se rovněž zavázal hradit poplatky spojené se správou revolvingového úvěru dle platného ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. 6. Z upomínky ze dne 1. 6. 2021 ve spojení s výpisy ke kreditní kartě za období od 22. 12. 2016 do 31. 5. 2021 má soud za prokázané, že se v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného, zejména pro jeho prodlení s placením povinné minimální splátky delším než 30 dní, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 5. 2021, a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, kterou vyčíslila na 19 845,73 Kč, a to včetně poplatků a úroků. Výše obchodního úroku činila ke dni zesplatnění úvěru dle ceníku banky 22,99 % ročně. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2022, včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení ze dne 21. 1. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022, z podacího lístku ze dne 15. 2. 2022 a z výpisu z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 28. 1. 2022, který byl odeslán dne 15. 2. 2022. 8. Z výzvy k plnění ze dne 17. 5. 2022, včetně podacího lístku ze dne 18. 5. 2022, má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby upomenut. 9. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je s účinností ode dne 1. 1. 2014 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 12. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§132 o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla písemně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru tak, jak má na mysli občanský zákoník. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného obchodního úroku, který činil ke dni zesplatnění úvěru 22,99 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr opakovaně prostřednictvím kreditní karty, který dle podmínek o splácení sjednaných ve smlouvě o úvěru, nesplácel řádně a včas. V důsledku tohoto jednání žalovaného došlo k prodlení s úhradou sjednaných splátek a právní předchůdkyni právo na zesplatnění celého, do té doby neuhrazeného, úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně pak ve smyslu ust. § 1879 o. z. pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována. S ohledem na výše uvedené má soud za prokázané, že nárok žalobkyně je oprávněný. Žalobě tedy plně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 18 408,68 Kč. Zároveň pak soud přiznal žalobkyni i nárok na zaplacení příslušenství spočívající v úroku z úvěru a úroku z prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., v trvání tří dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal soud důvody. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 408,68 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).