18 C 9/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla dne 1. 4. 2015 žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 4. 2015 Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku, kdy finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný měl úvěr vrátit do 1. 5. 2015, avšak tak neučinil. Následně pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně nakonec uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného, a tak požadovala uhradit pouze jistinu poskytnuté zápůjčky jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a úrok z prodlení běžící ode dne splatnosti zápůjčky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání za souhlasu žalobkyně, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění. 5. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 12. 4. 2023 má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet], tj. bankovního účtu uvedeného v úvěrové smlouvě, byl právě žalovaný a současně že dne 1. 4. 2015 byla na tento účet připsána částka ve výši 14 000 Kč, z bankovního účtu č. [bankovní účet]. Z částečného výpisu bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 4. 2015 pak soud zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet], ze kterého byly finanční prostředky ve výši 14 000 Kč žalovanému poskytnuty, patří právní předchůdkyni žalobkyně. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 21. 12. 2017 ve spojení s přílohou k této smlouvě obsahující přehled postupovaných pohledávek (konkrétně řádku č. 390 přílohy) vyplývá, že došlo k postoupení„ balíku“ pohledávek na žalobkyni, kdy předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2018 a podacího archu ze dne 18. 1. 2018 má soud za prokázané, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, a že zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky přípisem - Poslední výzva k dobrovolnému uhrazení dluhu - ze dne 10. 4. 2018, včetně podacího archu ze dne 11. 6. 2020. 8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona). 9. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Ve smyslu ustanovení § 1698 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat ve smyslu § 1970 o. z. od dlužníka úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si účastníci nesjednali výši úroků rozdílně. 11. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a zcela jí vyhověl, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 1. 4. 2015 částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 1. 5. 2015. Žalovaný řádně a včas nesplnil svůj závazek k vrácení poskytnuté částky, a to i přes výzvy ze strany žalobkyně před podáním žaloby. Vzhledem k tomu že žalobkyně požadovala po žalovaném výlučně úhradu jistiny poskytnuté zápůjčky, nezkoumal v tomto řízení soud, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť k vrácení jistiny je žalovaný povinen i v souladu s ustanovením § 2993 o. z. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinným, k žalobě se nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně v tomto směru jakkoliv zpochybnil. Žalobkyně má na základě uvedeného právo na uhrazení částky ve výši 14 000 Kč s příslušenstvím. Soud tak vedle jistiny přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 14 000 Kč od 2. 5. 2015 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 2 252 Kč Částku 2 252 Kč představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky; dále 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).