9 C 137/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 403 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 23. 2. 2022 Smlouvu o úvěru [číslo] ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 20. 5. 2022, na základě níž žalovaná obdržela úvěr ve výši 20 000 Kč, s tím, že se ho zavázala vrátit společně s příslušenstvím do 16. 6. 2022 Smlouvu žalovaná uzavřela v elektronické podobě. Poskytnutou částku žalovaná žalobkyni nevrátila, a žalobkyně tak vedle částky úvěru 20 000 Kč požadovala uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, tj. ve výši 4 040 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 300,55 Kč, za období od 17. 6. 2022 do 5. 1. 2023, smluvní úrok ve výši 4 700 Kč a nadále běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 10. 1. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 263 Kč. Žalobkyně pohledávku za žalovanou z nesplaceného úvěru nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky, kdy na základě této smlouvy došlo k uzavírání dalších jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek a pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena ke dni 5. 1. 2023. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2023 s účinností ke dni 9. 1. 2023. Žalovaná neuhradila ani přes výzvy žalobkyně na předmětnou pohledávku ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podáním došlým soudu dne 26. 10. 2023 vzala žalobkyně podanou žalobu v části, ve které se domáhala po žalované zaplacení smluvního úroku ve výši 4 700 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 040 Kč zpět, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Jelikož došlo ke zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání (tj. jednání ve věci samé, které se zahajuje přednesem žaloby) a nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaná se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 věta prvá, odst. 4 o. s. ř. a řízení v této části zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 2. 2022 a Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 5. 2022 včetně obchodních podmínek [právnická osoba] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr v celkové výši 20 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to výplatou na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit do 16. 6. 2022 spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč. 7. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně se podává, že tato poskytla na účet žalované uvedený v bodě 6 tohoto rozsudku celkovou částku ve výši 20 000 Kč. 8. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 13. 10. 2023 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. 9. Z prohlášení o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 1. 2023 společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou – seznam pohledávek, má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 1. 2023 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2023). 10. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění její povinnosti upomínkou ze dne 20. 2. 2023 (viz Předání do advokátní kanceláře ze dne 20. 2. 2023) a výzvou před podáním žaloby ze dne 27. 4. 2023 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 27. 4. 2023). 11. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč. 12. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci podstatné. 13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho. 18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li z