9 C 4/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 26 347,35 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný dne 21. 3. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 12 888 Kč. Celkovou částku úvěru včetně poplatků a úroku ve výši 27 888 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 5. 2021. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 2 992 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil. Žalobkyně proto po žalovaném požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 13 511,21 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12 445,33 Kč, kapitalizovaná zákonný úrok z prodlení ve výši 583,30 Kč a dále jdoucí ve výši 8,25 % ročně z částky 13 511,21 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částku 2 580,64 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 21. 3. 2020 uzavřel Smlouvu o úvěru [číslo] pod obchodním označením„ ExpressCash“, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč (úroky, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu, inkaso plateb v hotovosti). Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (viz Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 3. 2020, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 3. 2020). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný žalobkyni na předmětný úvěr uhradil celkem 2 992 Kč. 5. Ze žádosti o úvěr ze dne 21. 3. 2020 soud zjistil, že tímto žalovaný zažádal o úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnaný (což doložil pracovní smlouvou) s příjmem 13 052 Kč (který podložil výplatní páskou). Co se týče výdajů, uvedl žalovaný své náklady na bydlení a energie částkou ve výši 4 410 Kč a splátky stávajících půjček uvedl částkou 1 000 Kč. Dále žalovaný pouze uvedl, že bydlí u rodičů, že je svobodný, a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Z předložených výplatních pásek vyplývá, že žalovanému byla v měsíci prosinec 2019 stržena ze mzdy částka na exekuci ve výši 10 800 Kč, v měsíci leden 2020 částka ve výši 10 154 Kč a v měsíci únor 2020 částka ve výši 8 242 Kč. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, včetně jejích příloh, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 1. 2022 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným a žalovanému bylo toto postoupení řádně oznámeno. 7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 5. 2022 a poštovního podacího archu ze dne 4. 5. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti. 8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá