10 C 13/2024 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4.9.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) poskytla žalovanému dne 25.2.2022 na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Uvedenou částku požadovala z titulu bezdůvodného obohacení, neboť na účet žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně tato částka poukázána. Smlouvou ze dne 8. 6. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 22.6.2023. Spolu s dlužnou částkou žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne 3.7.2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že tyto dokumenty obsahují identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného. Podle těchto dokumentů si smluvní strany mezi sebou měly sjednat bezúčelový úvěr ve výši limitu 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, který bude žalovanému poskytnut bezhotovostně dne 25.2.2022 na účet žalovaného č. [bankovní účet] Smlouva neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným. 5. Z Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně byl dne 25.2.2022 proveden převod částky ve výši 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo], ID transakce [číslo]. 6. [právnická osoba] ze dne 15.1.2024 vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v období únor a březen 2022 [celé jméno žalovaného], [datum narození], tedy žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za uvedené období vyplývá, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poukázána dne 25.2.2022 prostřednictvím platební brány ThePay částka ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo], ID transakce [číslo]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.6.2023 soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.6.2023 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a že žalovanému byla současně poskytnuta dodatečná lhůta k plnění 3 dny ode dne doručení oznámení. Odeslání oznámení žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem z téhož dne. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 22.6.2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, která mu byla připsána na účet č. [bankovní účet] dne 25.2.2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8.6.2023, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22.6.2023. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení. 11. Při právním posouzení soud vycházel z § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 14. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně vědoma si této skutečnosti tak požadovala přiznání svého nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že tedy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 20 000 Kč a že žalovaný dluh neuhradil, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, které je povinen vydat. Protože bylo dále v řízení prokázáno, že předmětná pohledávka byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni, stala se ta aktivně věcně legitimovanou k vymáhání dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaná částka nebyla žalobkyni do dnešního dne uhrazena, soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši za požadované období, tedy za dobu ode dne 3.7.2023 až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 15. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 2 252 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč a jednak náklady právního zastoupení ve výši 1 452 Kč, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) a ze 3 režijních paušálů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč, obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci rozsudku.