12 C 107/2024-14 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 22 010 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že dne 4. 9. 2023 poskytla žalovanému zdravotní péči spočívající v provedení refrakční operaci obou očí metodou , název, . Cena za tuto poskytnutou péči byla žalovanému vyúčtována daňovým dokladem – fakturou č. , číslo, ze dne 4. 9. 2023 v částce 27 000 Kč, které měl žalovaný na základě dohody uhradit tak, že částka ve výši 4 990 Kč byla splatná jednorázově v den provedení zákroku a dále ve formě 10 měsíčních splátek ve výši 2 001 Kč a jedné měsíční splátky ve výši 2 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjen 2023. Žalovaný uhradil částku ve výši 4 990 Kč, nicméně dále již nebylo žalovaným uhrazeno z ceny za poskytnutou péči ničeho. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 22 010 Kč zaslanou předžalobní upomínkou, nicméně ani posléze žalovaný dluh vůči žalobkyni nevyrovnal.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:5. Žalobkyně, jako poskytovatel zdravotní péče, poskytla žalovanému zdravotní péči spočívající v poskytnuté refrakční operaci očí, a to na základě Uznání dluhu a dohodou o zaplacení ze dne 4. 9. 2023 včetně Dodatku ke smlouvě uzavřené dne 4. 9. 2023. Na základě výše uvedeného byla mezi účastníky sjednána úhrada za provedený zákrok, a to tak, že částku ve výši 4 990 Kč byl žalovaný povinen uhradit v den provedení zdravotní péče a doplatek konečné ceny měl povinnost uhradit v 10 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 2 001 Kč a 1 měsíční splátce ve výši 2 000 Kč, a to vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po provedením operace (viz Uznání dluhu a dohodou o zaplacení ze dne 4. 9. 2023, Dodatek ke smlouvě uzavřené dne 4. 9. 2023). Náklady ponížené o částku 4 990 Kč, představující první platbu žalovaného na dluh vůči žalobkyni, byly žalovanému doúčtovány Fakturou – daňovým dokladem č. , číslo, ze dne 4. 9. 2023 v částce 22 010 Kč (viz Faktura – daňový doklad č. , číslo, ze dne 4. 9. 2023). Žalovaný dlužnou částku ani přes opakované výzvy neuhradil (viz Výzva ke splnění povinnosti ve smyslu § 142a o.s.ř. ze dne 20. 11. 2023 včetně dodejka datové zprávy ze dne 20. 11. 2023, Výzva ke splnění povinnosti ve smyslu § 142a o.s.ř. ze dne 11. 12. 2023 včetně dodejka datové zprávy ze dne 12. 12. 2023).6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o poskytnutí lékařské péče, která není jako smluvní typ upravena v občanském zákoníku. Dle ust. § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., v platném znění (dále také jen „obč. zák.“), mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Právní vztah mezi účastníky tak soud hodnotil dle citovaného ustanovení § 1746 odst. 2 obč. zák. s tím, že na základě takto uzavřené smlouvy byla žalobkyně zavázána poskytnout žalovanému dohodnutou zdravotní péči a žalovaný se zavázal za poskytnutí zdravotní péče zaplatit. Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena smluvně. Zatímco žalobkyně svůj závazek z předmětné smlouvy splnila, když žalovanému sjednanou zdravotní péči poskytla, žalovaný za poskytnutou zdravotní péči ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil dohodnutou cenu.7. Nadto žalovaný dluh vůči žalobkyni uznal. Podle ust. § 2053 obč. zák., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Bylo tedy na žalovaném, aby v řízení prokázal, že dluh ve výši 22 010 Kč, vztahující se k faktuře č. , číslo, ze dne 4. 9. 2023, zanikl. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní, ničeho na svoji obranu netvrdil (a nic ani neprokazoval).8. Podle ust. § 2636 a násl. obč.zák. se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.9. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalovanému uložil podle shora citovaného zákonného ustanovení povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty. Plněno má být na zákonné platební místo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 9 302,60 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 881 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 6 060 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen „vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 2 020 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 461,60 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce, jakožto advokát, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).