12 C 228/2024-12 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 50 671,83 s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I rozsudku. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 20. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy, přistoupila žalobkyně k zesplatnění zápůjčky a došlo tak ke vzniku nové jistiny. Žalovaný se pak zavázal pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny do zaplacení. Rozsudkem zdejšího soudu sp.zn. 110 C 50/2019-38 ze dne 28. 4. 2020 byla žalobkyni přiznána smluvní pokuta do 3. 12. 2019. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhala úhrady smluvní pokuty v souvislosti s prodlením úhrady nové jistiny od 4. 12. 2019 do 3. 4. 2024. Žalobkyně vedle smluvní pokuty požadovala rovněž zaplacení částky 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 3. 4. 2024 vyzvala k zaplacení dluhu.2. Usnesením č. j. 12 C 228/2024-7 ze dne 30. 7. 2024, soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Předmětné usnesení bylo žalované doručeno prostřednictvím datové schránky do vlastních rukou dne 9. 8. 2024. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou.4. V daném případě byly splněny podmínky k tomu, aby soud žalovanou vyzval k vyjádření podle § 114b odst. 1 o.s.ř., výzva obsahovala všechny stanovené náležitosti a byla řádně doručena, nikoli dříve než žaloba a žalovaná se bez vážného důvodu k věci nevyjádřila. Za této situace soud dospěl k závěru, že nastala fikce uznání podle § 114b odst. 5 o.s.ř., soud považoval tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech sporu obsažená v žalobě ve smyslu ust. § 153b o.s.ř. za nesporná a postupoval tedy podle § 153 odst. 3 o.s.ř., a vydal ve věci rozsudek pro uznání. Předmětem žaloby je úhrada dlužné částky ve výši 50 671,83 Kč, a to z titulu neuhrazené smluvní pokuty ze smlouvy o zápůjčce. Po právní stránce se vztah řídí zejména ustanovením § 2395 o.z. a § 2048 o.z., kdy platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Dle § 1972 o.z. má pak věřitel ve vztazích mezi podnikateli vedle úroků právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jejichž výši stanoví § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb. Soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 351,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 027 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 671,83 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 880 Kč ve výši 1 444,80 Kč. Lhůta k plnění pak byla stanovena opět dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., a to se shodných důvodů jako u stanovení lhůty k zaplacení nároku žalobkyně, viz. odůvodnění výše.