12 C 383/2023 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Berouně dne 28. 7. 2023 domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného dluhu ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 2. 2020 a ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 9. 2019, na jejichž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 15 000 Kč s tím, že žalovaná se je zavázala spolu se smluveným úrokem vrátit v týdenních splátkách. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili (příp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili), soud měl za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání. 4. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 23. 9. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 9. 2. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejichž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 15 000 Kč s tím, že žalovaná se je zavázala spolu se smluvenými úroky vrátit v pravidelných týdenních hotovostních splátkách, přičemž první splátky byla povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy a každou následující splátku až po poslední nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období. Úvěruschopnost žalované pak byla v obou případech původním věřitelem žalobkyně ověřena vyplněním Karty zákazníka dne 23. 9. 2019 a dne 9. 2. 2020. Finanční prostředky byly čerpány v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaná však i přes upomínky dluh řádně a včas neuhradila (prokazuje: Karta zákazníka/Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 23. 9. 2019, Karta zákazníka /Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 2. 2020, Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 9. 2019, Zařazení zákazníka do pojistného programu, Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 2. 2020, platební bilance půjčky [číslo] platební bilance půjčky [číslo] Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, potvrzení o úhradě ze dne 28. 3. 2023, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023, Informace o zpracování osobních údajů ze dne 19. 4. 2023, podací lístek ze dne 19. 4. 2023, Výzva k plnění se základní skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 7. 2023, podací lístek ze dne 10. 7. 2023). 6. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dne 23. 9. 2019 a 9. 2. 2020 uzavřeny Smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve shora uvedených výších, které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 4. 4. 2021 (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 2. 2020) a do 16. 11. 2020 (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 9. 2019). Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto povinnost nesplnila, požadovala žalobkyně splacení částek spolu s příslušenstvím dle ust. § 1970 a 1802 obč. zák. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 3 766 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 588 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ vyhláška“) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč, která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).