4 C 21/2024-38 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 151 540,96 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 15. 11. 2021 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaný byl v souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.17 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 493 344,23 Kč. Celkem pak uhradil 387 477,46 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, když posuzovala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného a další významné skutečnosti. Žalobkyně taktéž nahlížela do externích registrů k poměrům žalovaného. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 29 000 Kč, z životního minima ve výši 3 860 Kč měsíčně, jiných splátek dluhů ve výši 10 219 Kč měsíčně. S výdaji uvedenými žalovaným ve výši 24 000 Kč měsíčně již žalobkyně nekalkulovala (částka vyškrtnuta v tabulce). Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 15. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil svůj dluh, žalobkyně po něm požadovala částku ve výši 151 540,96 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 149 640,96 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 24 979,02 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 149 640,96 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 101,39 Kč od 30. 11. 2023 do 19. 2. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 151 540,96 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 %. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn.2. Žalovaný s podanou žalobou projevil nesouhlas a žádal její zamítnutí. Uvedl, že nárok žalobkyně je neoprávněný s odkazem na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena za aktuální právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru, která ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobkyně tuto skutečnost řádně nesplnila a žalovaný se v důsledku toho dostal do tíživé finanční situace. Žalobkyně řádně nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, jakož ani neověřovala další závazky žalovaného. Vzhledem k porušení této povinnosti žalobkyně je předmětná smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se tak nemohl ocitnout v prodlení s jakoukoliv platbou a žalobní návrh je proto nedůvodný.3. V předmětné věci soud nařídil jednání, při kterém bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného i jeho zástupce ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když se žalovaný i jeho zástupce řádně omluvili a tento postup sami navrhli.4. Na začátku jednání, ještě před samotným zahájením jednáním ve věci samé, vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to do částky 45 674,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 979,02 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 149 640,96 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 674,19 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení s ohledem na předběžný právní názor soudu v tom směru, že se soudu nárok jeví jakožto bezdůvodné obohacení, když nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby (viz bod 4 rozsudku) soud ve smyslu § 96 odst. 1-4 o.s.ř. řízení částečně zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Soud po provedené dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne 15. 11. 2021, úvěrových podmínek o flexibilní půjčce, informací o pojištění schopnosti splácet a pojištění osobních věcí a zneužití karty a z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně. Žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.17 % z výše sjednaného rámce.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo soudem zjištěno, že žalobkyně celkově poskytla žalovanému částku ve výši 493 344,23 Kč. Žalovaný celkem vrátil částku ve výši 387 477,46 Kč.9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný žádá o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 150 000 Kč s tím, že je svobodný, má vlastní byt nebo dům, nemá žádné děti. Měsíční příjem žalovaného činní 29 000 Kč a plyne ze zaměstnaneckého poměru. Výdaje žalovaného na domácnost činní 18 000 Kč. Dále žalovaný prošel kladně externími registry. Žalovaný má několik půjček.10. Z přehledu pohybu na běžné účtu žalovaného bylo zjištěno, že v srpnu 2021 byly příjmy žalovaného ve výši 32 000 Kč (z toho příjem ve výši 2 200 Kč byl z titulu půjčky), jeho výdaje pak činily 37 754 Kč, v září 2021 činily příjmy žalovaného částku ve výši 65 328 Kč (není však patrno z čeho plyne příjem ve výši 42 000 Kč), výdaje žalovaného činily 68 308 Kč. V říjnu 2021 činily příjmy žalovaného částku ve výši 46 359 Kč (z toho částka ve výši 20 000 Kč plynula z půjčky u společnosti Kofidis) a jeho výdaje činily částku 45 413 Kč. V listopadu 2021 jeho příjmy činily 26 460 Kč a výdaje 25 949 Kč, výpis je pouze do 15. 11. 2021.11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 11. 2023 včetně podacího archu ze dne 16. 11. 2023 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k vrácení dlužné částky ve výši 166 921,13 Kč, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepsání této výzvy. Předmětná výzva pak byla žalovanému odeslána dne 16. 11. 2023.12. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 12. 2023 včetně poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného předžalobně upomenula k úhradě dlužné částky.13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vy