11 C 7/2025-113 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 44 185 Kč s příslušenstvím jako regresního nároku v souvislosti se splátkami hypotečního úvěru. Dle tvrzení žalobce jsou účastníci řízení bývalými manželi, kteří ještě za trvání manželství dne 15. 10. 2014 uzavřeli smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, s , právnická osoba, ., ve znění dodatku ze dne 22. 8. 2019 (dále jen „úvěrová smlouva“). Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 25. 6. 2019. Vypořádání společného jmění manželů je řešeno v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno na základě žaloby podané žalovanou dne 24. 6. 2022, a které doposud nebylo skončeno. Žalovaná neučinila předmětem vypořádání společného jmění manželů dluh z předmětné úvěrové smlouvy, a jelikož se žalobce o podání žaloby na vypořádání SJM dozvěděl až po uplynutí tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, nemůže tak učinit ani on sám. Dluh z úvěrové smlouvy byl po rozvodu manželství hrazen z výlučných prostředků žalobce a byl zcela splacen dne 25. 11. 2022. Z důvodu, že dluh z úvěrové smlouvy není a již ani nemůže být vypořádán v rámci zahájeného řízení o vypořádání SJM, uplatní se domněnka dle ustanovení § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy že dluh náleží společně oběma bývalým manželům a jejich podíly jsou stejné, a tedy žalobce má nárok na uhrazení poloviny jím uhrazených splátek. V předmětném řízení se žalobce domáhá uhrazení poloviny splátek uhrazených v měsících červnu a červenci roku 2021 a dále v měsících lednu, únoru a březnu roku 2022, přičemž každá ze splátek činila 17 674 Kč. Celkem tak žalobce za uvedené období uhradil částku 88 370 Kč, z čehož se po žalované domáhá zaplacení částky 44 185 Kč. K úhradě této částky žalobce žalovanou vyzval e-mailem ze dne 16. 10. 2022, a jelikož žalovaná svůj dluh žalobci neuhradila, domáhá se žalobce rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení od 1. 11. 2022 do zaplacení. Žalobce se předem vyjádřil i k případné námitce promlčení nároku v tom smyslu, že nárok na zaplacení poloviny žádné ze splátek promlčen není, protože účastníci spolu nejpozději od 7. 9. 2023 jednali o mimosoudním řešení věci, a tedy po dobu tohoto jednání neběžely promlčecí lhůty. Jednání bylo ze strany žalované ukončeno dne 29. 4. 2024. K promlčení nároku z první splátky uhrazené žalobcem dne 14. 6. 2021 by tak při zohlednění mimosoudních jednání trvajících 235 dní došlo až dne 4. 2. 2025.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobce mohl dluh z úvěrové smlouvy sám učinit předmětem vypořádání SJM a jestliže tak neučinil, nemůže to být kladeno k tíži žalované. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení a uvedla, že mezi účastníky sice skutečně probíhala mimosoudní jednání, tato však nebyla zmařena žalovanou, nýbrž žalobcem, který i ve chvíli, kdy byly připraveny dohody o narovnání dále přicházel s dalšími nereálnými požadavky, a nakonec připravené dohody odmítl. Žalobce tak jednání vedl bez záměru skutečně uzavřít dohodu a dovolávání se ustanovení § 647 o. z. je proto zneužitím práva. Žalovaná dále uvedla, že finanční prostředky poskytnuté na základě smlouvy o hypotečním úvěru nebyly použity na zhodnocení společného jmění manželů a že k bankovnímu účtu, na který byly vyplaceny peněžní prostředky z hypotečního úvěru, měl přístup pouze žalobce. V tomto směru žalovaná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2150/2011 s tím, že závěry v tomto rozhodnutí uvedené je třeba s ohledem na princip poctivosti ve smyslu § 6 o. z. uplatnit i v rámci vypořádání spoludlužníků dle § 1876 odst. 2 o. z. Žalovaná dále uvedla, že na bankovním účtu žalobce se dle jeho vyjádření v řízení o vypořádání SJM ke dni zániku manželství nacházel zůstatek přibližně 200 000 Kč, přičemž se jednalo o výdělky žalobce, které nabyl za trvání manželství a staly se součástí SJM, a tedy splátky předmětného úvěru byly alespoň z části hrazeny z prostředků, které spadaly do zaniklého SJM. Žalovaná konečně uvedla, že žalobce uplatňuje několika žalobami vždy jen malou část celkového nároku, čímž dochází ke zneužití procesních práv a uměle navyšuje náklady řízení žalované. Navrhla proto, aby soud v případě, že uzná nárok žalobce za oprávněný, nepřiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení.3. K námitkám žalované žalobce uvedl, že některé z nich žalovaná uvádí opakovaně a již byly vyřešeny i odvolacím soudem v rámci řízení vedených zdejším soudem pod sp. zn. 19 C 34/2023 a 12 C 425/2022 a zároveň žalovaná splátky úvěru, které žalobcem nebyly uplatněny žalobami dobrovolně uhradila dne 20. 3. 2025. K průběhu mimosoudního jednání žalobce uvedl, že tato nebyla ukončena účelově žalobcem, nýbrž proto, že nedošlo k dohodě o úpravě styku s nezletilými dětmi účastníků. K užití finančních prostředků z hypotečního úvěru žalobce uvedl, že žalovaná nijak nedokládá, že by tyto prostředky žalobce užil pro svoji vlastní potřebu, a navíc je toto tvrzení irelevantní, jelikož úvěrovou smlouvu podepsali oba účastníci společně, a žalovaná tedy o dluhu věděla. K žalovanou tvrzenému zůstatku na účtu žalobce ke dni rozvodu manželství ve výši 200 000 Kč žalobce uvedl, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě, když na jeho účtu činil zůstatek ke dni 25. 6. 2019 částku 15 937,58 Kč, je tedy vyloučeno, aby na úhradu splátek v létě roku 2021 a v zimě roku 2022 byly použity společné finanční prostředky. K důvodu podání více žalob žalobce uvedl, že byl veden snahou minimalizovat náklady řízení, když výsledek byl nejistý a první řízení vedené pod sp. zn. 12 C 425/2022 bylo vnímáno jako pilotní, kdy dle výsledku tohoto sporu by žalobce buď vzal zbylé žaloby zpět, či by žalovaná uhradila i zbylé nároky žalobci.4. Při dokazování vycházel soud ze shodných tvrzení účastníků a předložených listin, a má za prokázané následující skutečnosti:5. Mezi účastníky je nesporné, že dne 12. 6. 2004 uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 25. 6. 2019. Vypořádání společného jmění manželů je předmětem řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno žalobou žalované ze dne 24. 6. 2022. Stejně tak je mezi účastníky nesporné, že dne 15. 10. 2014, tedy za trvání manželství, uzavřeli s , právnická osoba, . smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, , přičemž dluh z uvedené smlouvy není předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, .6. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za měsíce červen a červenec 2021 a leden, únor a březen 2022 a z výpisu odchozích plateb z bankovního účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že ve dnech 25. 6. 2021, 26. 7. 2021, 25. 1. 2022, 25. 2. 2022 a 25. 3. 2022 byly žalobcem uhrazeny splátky hypotečního úvěru každá ve výši 17 674 Kč. Splátky byly hrazeny z účtu žalobce č. , č. účtu, .7. Z e-mailu ze dne 16. 10. 2022 a e-mailu ze dne 31. 10. 2022 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou prostřednictvím její právní zástupkyně k úhradě částky 353 303,24 Kč jakožto poloviny žalobcem uhrazených splátek předmětného úvěru, a to ve lhůtě do 31. 10. 2022. Žalovaná na výzvu reagovala prostřednictvím své právní zástupkyně e-mailem ze dne 31. 10. 2022, v němž uvedla důvody, pro které s návrhem žalobce nesouhlasí.8. Z potvrzení ze dne 7. 9. 2023 soud zjistil, že právní zástupkyně žalované tímto dopisem potvrdila právní zástupkyni žalobce, že mezi žalobcem a žalovanou probíhají mimosoudní jednání ohledně péče o nezletilé děti, vypořádání SJM a rovněž ohledně regresního nároku žalobce za hrazení splátek předmětného hypotečního úvěru, a že ohledně uvedených nároků neběží po dobu trvání mimosoudních jednání promlčecí lhůty.9. Z e-mailu právní zástupkyně žalované ze dne 29. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaná tímto e-mailem ukončila smírná jednání.10. Z výpisu z bankovního účtu žalobce č. , č. účtu, za měsíc červen 2019 soud zjistil, že ke dni 25. 6. 2019, tedy ke dni právní moci rozsudku o rozvod manželství účastníků, činil zůstatek na uvedeném účtu 15 937,58 Kč.11. Z dalších předložených listin nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by měly vliv na posouzení skutkového stavu.12. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav.13. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 12. 6. 2004 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 25. 6. 2019. Vypořádání společného jmění manželů je předmětem řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno žalobou žalované ze dne 24. 6. 2022. Za trvání manželství dne 15. 10. 2014 uzavřeli žalobce a žalovaná společně jako úvěrovaní smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, s , právnická osoba, . jako