18 C 358/2025-21 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 10. 2025 domáhala po žalovaném úhrady částky 10 180 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedla, že je právnickou osobou, která je zákonným příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a rovněž v rozporu se zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný je vlastníkem či provozovatelem osobního automobilu RZ , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel jako provozované nemělo v období od 1. 2. 2024 do 1. 7. 2024 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala dne 22. 8. 2024 žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 9 880 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Žalovaný příspěvek neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z informací z Registru silničních vozidel předaných žalobkyni v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dne 16. 8. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl v období od 31. 1. 2024 do 16. 8. 2024 provozovatelem vozidla BMW 320D, registrační značky , SPZ, , tj. byl provozovatelem i vlastníkem po celé období, za nějž je příspěvek požadován, a to od 1. 2. 2024 do 1. 7. 2024.5. Z výzvy ze dne 22. 8. 2024 a z poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla do garančního fondu ve výši 9 880 Kč, neboť z centrálního registru vozidel zjistila, že žalovaný je provozovatel vozidla RZ , SPZ, , jde o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, a že vozidlo nemělo v období od 1. 2. 2024 do 1. 7. 2024, tj. po dobu 152 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení, kdy denní sazba příspěvku do garančního fondu žalobkyně podle typu vozidla činila 65 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Z upomínek ze dne 12. 11. 2024 a 5. 12. 2024 vyplývá, že žalobkyně opakovaně odeslala žalovanému výzvu k dobrovolnému splnění jeho povinnosti. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 12. 5. 2025 (viz předžalobní výzva a doručenka).6. Nárok žalobkyni vznikl částečně za účinnosti zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, proto soud s odkazem na ustanovení § 94 odst. 2 a § 95/3 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, postupoval posuzování nároku žalobkyně za období do 31. 3. 2024 podle zákona č. 168/1999 Sb., účinného do 31. 3. 2024 a v období od 1. 4. 2024 pak dle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.7. Nestanoví-li zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2021, jinak, musí být povinnost mít pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, či doby, kdy je vozidlo odcizené (ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) citovaného zákona). Podle § 3 odst. 2 zákona je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Podle § 4 odst. 1 zákona jsou společně a nerozdílně vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno a dále i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona). Přičemž podle odstavce 2 téhož ustanovení se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výše denní sazby a výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva je stanovena vyhláškou č. 417/2017 Sb., tedy vyhláškou platnou a účinnou v době porušení povinnosti žalovanou. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady podle odstavce 4 zaniká, pokud Česká kancelář pojistitelů do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel.8. Podle § 6 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jako „zákon o pojištění odpovědnosti“), provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel. Má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle § 2 odstavec 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, tj. osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Podle § 45 odst. 2, 3 a 4 pak platí, že provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou, jíž je ke dni porušení zákona žalovanou vyhláška č. 69/2024 Sb. To neplatí, je-li vozidlo vyňato z pojištění podle § 7. Povinnost zaplatit příspěvek za dobu bez pojištění odpovědnosti a náklady Kanceláře spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek zaniká, jestliže Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek písemně nevyzve provozovatele tuzemského vozidla k zaplacení příspěvku, jde-li o osobu zapsanou v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář dozví, kdo je provozovatelem tuzemského vozidla (§ 47 zákona o pojištění odpovědnosti).9. Podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o. z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud v rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla a vozidlo nemělo ve shora uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku v roční prekluzivní lhůtě a žalovaná částka odpovídá součinu počtu dní, po něž vozidlo nebylo pojištěno (ač bylo po celé uvedené období vedeno v registru vozidel), a výši denní sazby zjištěné z § 2 vyhlášky č. 417/2017 Sb., resp. §5 vyhlášky 69/2024 Sb. Výše žalobkyní požadovaných nákladů spojených s mimosoudním uplatnění práva podle § 2a vyhlášky č. 417/2017 Sb., resp. § 5 vyhlášky 69/2024 Sb. činí 300 Kč. Z těchto důvodů soud žal