4 C 96/2025-33 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 450 000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného. Uvedla, že žalobkyně jako pronajímatel uzavřela s žalovaným jako nájemcem dne 20. 8. 2024 nájemní smlouvu, na základě které mu přenechala k dočasnému užívání pozemek parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , číslo popisné, – rodinný dům a pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada, to vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , a to za nájemné ve výši 45 000 Kč, které bylo splatné vždy k 20. dni měsíce, za nějž bylo nájemné hrazeno. Žalovaný uhradil na nájemném toliko dne 1. 10. 2024 částku 45 000 Kč a dne 2. 10. 2024 částku 45 000 Kč, přičemž tyto platby byly žalobkyní započítány na dlužné nájemné za měsíc červenec a srpen 2024. Žalovaný tak dluží nájemné za září 2024 až červen 2025, tedy celkem za 10 měsíců částku 450 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z každé jednotlivé platby nájemného ode dne následujícího po její splatnosti do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z nájemní smlouvy ze dne 20. 8. 2024 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným a jejím předmětem byl pronájem pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , číslo popisné, a pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada v katastrálním území a obci , adresa, , žalovanému za nájemné ve výši 45 000 Kč měsíčně, splatné vždy k 20. dni měsíce, za nějž bylo nájemné hrazeno, počínaje dnem 20. 7. 2024. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 1 rok ode dne uzavření smlouvy.5. Z výpisu internetového bankovnictví , právnická osoba, . ze dne 16. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně eviduje úhradu nájemného ze dne 1. 10. 2024 v částce 45 000 Kč a ze dne 2. 10. 2024 v částce rovněž 45 000 Kč, přičemž v poznámce platby je uvedeno jméno žalovaného a jako variabilní symbol je uvedeno rodné číslo žalovaného.6. Z výzvy ze dne 19. 12. 2024 a poštovního podacího lístku z téhož dne soud zjistil, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného nájemného za měsíc červenec, srpen a září.7. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření nájemní smlouvy, jejímž předmětem byl pronájem pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , číslo popisné, a pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada v katastrálním území a obci , adresa, žalovanému za nájemné ve výši 45 000 Kč měsíčně. Žalovaný však uhradil toliko dvě platby, které žalobkyně započetla na dlužné nájemné za měsíc červenec a srpen 2024. Žalovaný pak neuhradil nájemné za měsíce září 2024 až červen 2025, a za 10 měsíců tak dluží na nájemném částku ve výši 450 000 Kč. Žalovaný pak zůstal v řízení nečinný a na svou obranu neuvedl žádné skutečnosti, kterými by nárok žalobkyně zpochybnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v celkové výši 450 000 Kč nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník) vedle práva na zaplacení dlužné jistiny právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který soud žalobkyni přiznal vždy z každé jednotlivé platby nájemného, počínaje nájemným za září 2024, ode dne následujícího po dni jeho splatnosti, až do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).10. Soud pak žalobu zamítl v rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 000 Kč od 21. 7. 2024 do 20. 9. 2024 a ve výši 12 % ročně z částky 45 000 Kč od 21. 8. 2024 do 30. 10. 2024, když sama žalobkyně v podání ze dne 16. 7. 2025 uvedla, že nájemné za měsíc červenec srpen 2024 splatné dne 20. 8. 2024 bylo žalovaným uhrazeno a žalovaný je v prodlení s úhradou dlužného nájemného až od září 2024 (výrok pod bodem II. rozsudku).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 100 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 500 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní upomínka a sepis žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. rozsudku).