9 C 145/2025-16 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 11 604 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 1. 4. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22. 10. 2023. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaná nejprve zaregistrovala na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně , www stránky, , a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po ověření schopnosti žalované splácet jí byl právní předchůdkyní žalobkyně zaslán návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila verifikačním kódem ve formě SMS, a to kódem ve znění , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně čerpaný úvěr ve výši 8 000 Kč a dále poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 3 367,29 Kč a úrok ve výši 236,71 Kč, a to do 22. 10. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla právní předchůdkyní žalobkyně dlužná jistina převedena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 23. 10. 2023, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, až do zaplacení.2. Okresní soud v Berouně vydal dne 14. 8. 2025 Elektronický platební rozkaz č. j. , číslo jednací, , proti kterému žalovaná podala dne 22. 8. 2025 odpor, ve kterém uvedla, že nárok uplatněný v žalobě nepopřela, tj. uvedla, že půjčku uznává a požádala vzhledem k jejím majetkovým a příjmovým poměrům o splátkový kalendář, neboť celou částku není schopna žalobkyni uhradit. Navrhla měsíční splátkou ve výši 500 Kč měsíčně na jistinu i na náklady řízení.3. Na základě uznání žalobního nároku procesním úkonem žalované (§ 153a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po zjištění, že jsou splněny i další podmínky uvedené v § 153a odst. 2 o. s. ř., soud rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání. Z hlediska předmětu řízení (žaloba na plnění) se nejednalo o věc, jejíž povaha nepřipouští uzavření soudního smíru, přičemž vydaný rozsudek pro uznání není ani v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud jednání nenařizoval (§ 153a odst. 4 o. s. ř). Žalovaná v podaném odporu dlužnou částku výslovně uznala a soud tak na základě tohoto uznání vydal rozsudek pro uznání. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení právně posoudil podle ustanovení § 1970 o. z., přičemž výši stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., výjimečně delší, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek a s možností předčasného splacení. Soud přihlédl k majetkovým a osobním poměrům žalované, které jí nedovolují uhradit žalobkyni dlužnou částku najednou. Soud tak uložil žalované dlužnou částku uhradit ve splátkách, avšak pod ztrátou výhody splátek, tj. nezaplacením jedné splátky se stává splatný celý dluh, což bude žalovanou náležitě motivovat k řádnému plnění povinnosti.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 604 Kč sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve splátkách po 500 Kč měsíčně, po ztrátou výhody splátek. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je pak žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.