16 C 110/2021-27 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 37 381,06 Kč společně s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a žalovanou dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 36 387 Kč. Mimo této částky žalobkyně požaduje uhradit pojistné ve výši 234 Kč, poplatky ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 160,06 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná v dané věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, na základě níž byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o poskytnutí úvěru, v obou případech ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, z produktových podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, ze sazebníku banky, z výpisu z účtu žalované od 8. 6. 2020 do 17. 9. 2020, z odstoupení od úvěru ze dne [datum], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o zaplacení úplaty a z předžalobní výzvy zaslané žalované doporučenou poštou dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu se sídlem v [obec a číslo] pod obchodní značkou [jméno] [anonymizována dvě slova], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 36 387 Kč na zakoupení mobilního telefonu. Roční úroková sazba představovala 21,36 % ročně, výše RPSN představovala 23,58 % a měsíční splátky byly sjednány ve výši 1 654 Kč včetně pojištění. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žije s druhem, má v péči jedno dítě bez uvedení věku, bydlí v nájemním bytě od roku 2017. V době podání žádosti o předmětný úvěr žalovaná byla na rodičovské dovolené a její měsíční příjem představoval 6 185 Kč. Celkové náklady domácnosti byly uvedeny ve výši 6 000 Kč, aniž by byly nějakým způsobem prověřeny. V žádosti je uvedeno, že celkový příjem domácnosti představuje 21 185 Kč, přičemž není z žádosti zřejmé, jaké další příjmy tvoří tyto celkové příjmy domácnosti, když příjem žalované je pouze ve výši 6 185 Kč. Žalobkyně dále na výzvu soudu v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že údaje pro ověření úvěruschopnosti žalované byly získány z informací poskytnutých samotnou žalovanou a dále v registru Solus, kde nebyla žalovaná uvedena jako osoba se závazky po splatnosti. Jiné prověření žalované nebylo provedeno. Žalovaná na předmětný úvěr neuhradila žádnou platbu. Ve smlouvě byly sjednány smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a dále byly stanoveny náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky byl sjednán poplatek ve výši 100 Kč. Součástí předmětného úvěru bylo i sjednání revolvingového úvěru, kde byl stanoven úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a současně sjednáno pojištění pro klasický a revolvingový úvěr. Výše pojištění představovala 5,99 % z měsíční splátky revolvingového úvěru. Jelikož žalovaná neplatila dohodnuté splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s více, než dvěma po sobě následující splátkami, nebo jednou splátkou po dobu delší, než 3 měsíce, banka od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila s účinností ke dni 31. 10. 2020. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Před podáním žaloby byla žalovaná upomenuta k úhradě předmětného dluhu, avšak na tuto výzvu nereagovala. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti, když příjem ž