16 C 224/2020-96 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 11 830,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o osobní kreditní kartě uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod [číslo] na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do sjednaného limitu ve výši 20 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu ve výši 9 994,93 Kč, poplatky úvěru ve výši 1 835,92 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok z úvěru do 15. 5. 2020 ve výši 1 691,95 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do stejného data ve výši 81,47 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny i od 16. 5. 2020, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení příslušenství až do zaplacení jistiny. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Žalobkyně byla písemnou výzvou soudu ze dne [datum] vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. 4. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] na výzvu soudu sdělila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vyhodnoceno především získáním informací z bankovních, nebankovních a ostatních registrů, z příjmů a výdajů žalovaného, z výdajů žalovaného na splátky úvěru a z posouzení jeho finanční rezervy. Z těchto zdrojů žalobkyně zjistila, že žalovaný má mimo žalobkyni 2 další závazky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne [datum], kdy měsíční splátka těchto dluhů činí 1 074 Kč. K osobě žalovaného nebyly zjištěny negativní informace v nebankovním registru klientských informací a na osobu žalovaného nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalovaný doložil fotokopii občanského průkazu a dále prohlášení o zdravotním stavu. Z čestného prohlášení o příjmu ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný má příjem ze závislé činnosti ve výši 12 100 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od srpna 2015 do prosince 2015 pak vyplynulo, že žalovaný měl průměrný měsíční příjem od svého zaměstnavatele v tomto období 11 240 Kč. Další údaje, které se týkaly výdajů žalovaného, pak nebyly žalobkyní žádným způsobem prověřovány a bylo vycházeno pouze z informací sdělených žalovaným. Ten uvedl, že jeho náklady na bydlení představují 2 500 Kč a ostatní výdaje částku 500 Kč. Žalobkyně fakticky neověřovala výdaje na bydlení, případně na základní služby spojené s užíváním bytu a vycházela pouze z životního minima na osobu žalovaného a z výdajů na bydlení ve výši 2 336 Kč, ačkoliv sám žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč. 5. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum], z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum], z dodejky, z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí – kreditní karty osobní, z fotokopie občanského průkazu žalovaného, z částečných výpisů z účtu žalovaného za období od srpna 2015 do prosince 2015, z prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, z kreditní informace k žalovanému z [datum], z detailu o klientovi z BRKI/NRKI, z výstupu z insolvenčního rejstříku z [datum], z podmínek osobních kreditních karet, ze sazebníku poplatků platnému k 1. 1. 2016, z všeobecných obchodních podmínek, ze standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, z historického výpisu úvěru žalovaného, z výzvy k úhradě ze dne [datum] včetně podacího lístku, z oznámení [anonymizováno] o úrokových sazbách v českých korunách, z upomínek ze dnů [datum], [datum] a [datum] a z výpisu z účtu ke kreditní kartě má soud za prokázané, že na základě žádosti žalovaného byla mezi účastníky řízení uzavřena dne [datum] smlouva o osobní kreditní kartě, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do sjednaného limitu ve výši 20 000 Kč. Z vyčerpaných finančních prostředků byl žalovaný povinen uhradit úrok ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný byl povinen vyčerpané finanční prostředky uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši tří procent vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě. Jelikož žalovaný nedodržel smluvní podmínky a nehradil vyčerpané finanční prostředky dle ujednání ze smlouvy, žalobkyně dopisem ze dne 29. 4. 2020 od smlouvy odstoupila a k zániku smlouvy došlo doručením oznámení žalovanému dne 13. 5. 2020. Pokud se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně předložila pouze výpisy z účtů žalovaného za období od srpna do prosince 2015, z nichž vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalovaného v tomto období představoval 11 240 Kč. Již z tohoto údaje bylo zřejmé, že žalovaný v čestném prohlášení neuvedl přesný příjem ze závislé činnosti, pokud zde uvedl částku 12 100 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má další 2 závazky, přičemž pouze v případě jednoho závazku byla uvedena výše splátky, a to 1 074 Kč, u dalšího závazku - kreditní karty splátkové s poskytnutým limitem 20 000 Kč, nebyla uvedena suma zbývajících splátek ani výše měsíční splátky. Výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádným způsobem, žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným a dále ze zákonem stanoveného životního minima, případně z určitých statistických modelů stanovení nákladů žadatelů. Z dalších předložených důkazů vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal prostřednictvím kreditní karty částku 195 691,61 Kč a fakticky uhradil částku 193 792,43 Kč, která byla započtena v částce 185 696,68 Kč na jistinu, na obchodní úrok v rozsahu částky 5 967,13 Kč, na úrok z prodlení částku 7,98 Kč a na poplatky 2 120,64 Kč. Žalobkyně dále v písemném podání ze dne [datum] specifikovala výpočet kapitalizovaného úroku z úvěru, který představoval částku 1 691,95 Kč za období od 5. 9. 2019 do 15. 5. 2020 a dále specifikovala výpočet zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny za stejné období, což představovalo částku 81,47 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval. 6. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, kterou lze v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se přednostně zabývat otázkou, zda smlouva byla s přihlédnutím k § 9 tohoto zákona uzavřena platně, tedy zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva absolutně neplatná. Z důvodové zprávy k ustanovení § 9 citovaného zákona vyplývá, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnos