16 C 83/2021-30 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 3 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec a číslo] a žalovaným dne [datum], na základě níž byla žalovanému zapůjčena částka 3 000 Kč. Žalovaný přes předžalobní upomínku tuto částku žalobkyni neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena pod [číslo] smlouva o zápůjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta dne 2. 12. 2015 částka ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit s poplatkem ve výši 1 500 Kč ve třech splátkách po 1 500 Kč do 1. 3. 2016. Výše výpůjční úrokové sazby představovala 280,5 % ročně, RPSN představovala 1187,7 %. Žalovaný na předmětný závazek ničeho neuhradil. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen o. z.), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. Ve smlouvě je sjednána roční úroková sazba ve výši 280,5 %. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008, z nichž lze učinit závěr, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o zápůjčce. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky předána částka 3 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o zápůjčce. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, výše bezdůvodného obohacení představuje poskytnutou částku. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 3 000 Kč. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 600 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č.177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 189 Kč Náklady řízení představují celkem 1 489 Kč. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.