18 C 189/2021-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 4. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.670 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 5. 2020 do zaplacení s tím, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] zdravotní službu v podobě provedení odběru a laboratorního vyšetření PCR na Covid-19 pro samoplátce, když tato služba není hrazena z veřejného zdravotního pojištění Cena za tuto službu činila 1.670 Kč. Žalovaný tento svůj dluh písemně uznal, avšak na něj přes předžalobní upomínku ze dne 2. 3. 2021 nezaplatil ničeho. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky. 4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 30. 9. 2021 sdělila, že skutečně v dohodě o uznání dluhu není výslovně uvedena lhůta, do jaké se žalovaný zavázal svůj uznaný dluh uhradit, a proto se uplatní ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, kdy je věřitel oprávněn požadovat plnění výzvou. Žalobkyně požádala žalovaného o úhradu výzvou ze dne 2. 3. 2021, která stanovoval lhůtu k úhradě v trvání 10 dnů od obdržení. Výzva se dostala do dispozice žalovaného dne 10. 3. 2021, žalovaný byl tak povinen dlužnou částku uhradit do 22. 3. 2021 a od 23. 3. 2021 je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyně proto žádala úhrn částky 1.670 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 3. 2021 do zaplacení. 5. Účastníci byli v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzváni, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně i žalovaný byli současně poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Právní zástupce žalobkyně převzala výzvu dne 26. 10. 2021, žalovanému byla doručena dne 5. 11. 2021 fikcí. Ve stanovené 7 denní lhůtě se žádný z účastníků nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek. 6. Z uznání dluhu a z upomínky včetně dokladu o doručení soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne [datum] dohodu o uznání dluhu, z níž účastníci prohlásili, že dlužník neuhradil částku ve výši 1.670 Kč za provedení odběru laboratorního vyšetření PCR na Covid-19 pro samoplátce a dluží tak věřiteli právě 1.670 Kč. Dlužník podpisem této dohody uznal svůj dluh co do důvodu a výše s tím, že věřiteli dluží 1.670 Kč a tyto se také zavázal uhradit na účet věřitele uvedený v záhlaví. Upomínkou ze dne 2. 3. 2021 byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení dluhu ve výši 1.670 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Současně byl upozorněn na soudní řešení věci. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu jeho trvalého bydliště a s poznámkou na uvedené adresu neznámý, se vrátila zpět žalobkyni dne 11. 3. 2021. 7. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých služeb nehrazených, nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně částečně disponovala se svým návrhem, a to podáním ze dne 30. 9. 2021, vyhodnotil soud toto podání jako částečné zpětvzetí ve vztahu k části zákonného úroku z prodlení za dobu od původně požadovaného data, a sice 17. 5. 2020 do 22. 3. 2021, a proto řízení v tomto rozsahu zastavil, když v této fázi řízení nebylo zpětvzetí žaloby vázáno na souhlas protistrany. 12. Na základě předložených listin pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytovala žalovanému zdravotní službu, a sice odběr a laboratorní PCR vyšetření na Covid-19, která nebyla hrazena z veřejného zdravotního pojištění, naopak se jednalo o samoplátcovskou službu, která podléhala sazebníku a kdy navíc žalovaný uznal svůj dluh z tohoto titulu vůči žalobkyni ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku. Povinnost hradit tuto službu pak vyplývá z ustanovení § 41 zákona o zdravotních službách. Soud shledal nárok žalobkyně v plném rozsahu důvodný, kdy žalovaný se zavázal v dohodě o uznání dluhu dlužnou částku uhradit, po dobu více než jednoho roku tak neučinil, a to i přes předžalobní upomínku. Pokud jde o splatnost tohoto nároku, žalovaný se zavázal jej uhradit, dohoda však neobsahuje datum do kdy tak učiní, a proto splatnost lze dovodit z výzvy k úhradě dlužné částky, která byla žalovanému zasílána na adresu jím uvedenou v dohodě o uznání dluhu, když však písemnost se z této adresy s poznámkou na uvedené adrese„ neznámý“ vrátila odesílatel zpět. Přesto soud dovodil, že se písemnost dostala do dispozice žalovaného, který se v místě trvalého bydliště nezdržuje o své vůli, současně nečiní žádné kroky k tomu, aby dal na vědomí státním institucím adresu, na níž se fakticky zdržuje, když do dnešního dne se jedná o adresu jeho trvalého bydliště, a je tak srozuměn s tím, že se o některých písemnostech nedozví. Dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené v upomínce tak nastalo prodlení žalovaného ve smyslu ust. § 1968 a 1970 občanského zákoníku a žalovaný je tak povinen platit úrok z prodlení, který v okamžiku prodlení činil 8,25 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky tak, jak je specifikována ve výroku II. tohoto rozsudku. 13. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby po 1.000 Kč (převzetí věci a sepis žaloby) dle § 7 bod 3 téže vyhlášky a dvě náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 546 Kč Náklady řízení celkem činí 3.546 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. 14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.