18 C 285/2020-225 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 27. 12. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by bylo určeno, že prodej zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě vyhlášené 2. žalovaným na základě dražební vyhlášky č. [rok] ze dne [datum], jejímž předmětem jsou nemovité věci ve vlastnictví žalobce, v žalobě přesně specifikované, zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a [katastrální uzemí], je nepřípustný. Žaloba podaná ve smyslu ustanovení § 46b odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, byla zdůvodněna tím, že prodej nemovitostí ve vlastnictví žalobce a současně také zástavce je nepřípustný, když 1. žalovaný a dlužník (míněno obligační), jsou propojenými osobami, které působí ve vzájemné součinnosti. Z tohoto důvodu pak účelem jednání první žalované (obligačního i zástavního dlužníka) není vymáhat dluh na dlužníkovi, ale domáhat se výlučně zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Jednání žalované 1) je proto v rozporu s dobrými mravy a také v rozporu se zásadou jednat v právním styku poctivě a současně jednáním žalované 1) a dalších s ním spřízněných osob došlo k porušení obecných principů občanského práva, dle kterých nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo ze zjevného zneužití práva, kterému nenáleží právní ochrana. Žalobkyně uvedla, že předmětem uspokojení jsou nároky vzniklé ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou 1) a společností [právnická osoba], a to ve výši jistiny 5.000.000 Kč, smluvních úroků ve výši 1 % měsíčně, zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně, kdy spolu se smlouvou o úvěru byla uzavřena i smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem k zajištění pohledávky. 2. První žalovaná s žalobou nesouhlasila a namítla její zamítnutí, když měla za to, že pouze vykonává své zástavní právo, a to v souladu se zástavní smlouvou, když o započetí výkonu zástavního práva informovala žalobkyni dopisem ze dne 10. 9. 2020, doručeným žalobkyni dne 14. 9. 2020 a dlužníkovi dne 15. 9. 2020. Tvrzení žalobkyně považovala za zcela nerelevantní k předmětu řízení. Dle první žalované je to naopak žalobkyně, kdo se snaží zdržovat prodej zástavy a působí žalované škodu. 3. Druhá žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, aniž by to blíže odůvodnila. 4. Žalobkyně v průběhu řízení rozšířila své námitky, když jednak doplnila, že jednáním mimo jiné bývalého jednatele skupiny [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a dalších, bylo vyvedení majetku ze skupiny [anonymizována dvě slova], a to prostřednictvím umělého navyšování pohledávek, ale i navyšováním zástavních práv a ručení, tedy zajišťováním pohledávek v nadhodnocené výši. Žalobkyně popřela existenci vykonatelného rozhodnutí jako zákonné podmínky pro konání veřejné nedobrovolné dražby. Žalovaná 1) současně neprokazuje, že by ji dlužník dlužil nějaké finanční prostředky na základě smlouvy o úvěru, ani neprokazuje skutečnou existenci vykonatelného rozhodnutí. Notářský zápis není dle žalobkyně způsobilým titulem, neboť smlouva o úvěru ze dne [datum] umožnila čerpání částky 11.800.000 Kč, avšak žalovaný poskytl dlužníkovi pouze 5.000.000 Kč (4.000.000 Kč dne [datum] a 1.000.000 Kč dne [datum]). Následně v březnu 2020 byl sepsán notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti na celou částku 11.800.000 Kč, tedy v rozporu s faktickou výší čerpání. Podmínkou sepsání notářského zápisu je pak existující právní vztah a pohledávka. Z tohoto důvodu je proto notářský zápis nevykonatelný a nemůže být titulem k provedení dražby. Sama žalovaná 1) podala dne [datum] rozhodčí žalobu, v níž se domáhala úhrady částky 5.000.000 Kč s příslušenství, což znovu vypovídá o faktické výši úvěru. Samotná smlouva o úvěru je konsenzuální, proto představuje pouze příslib-možnost poskytnutí peněz, nikoliv faktický stav. Žalobkyně popřela, že by žalovaného požádala o čerpání úvěru způsobem předvídaným smlouvou, tj. emailem, a že by ji žalovaná 1) takové finanční prostředky poskytla. Z předložených rozhodčích nálezů nelze dovodit výši úvěru, neboť v rozhodčím řízení nebyl nárok žalované 1) zkoumán ani prokázán. Žalobkyně dále zdůraznila subsidiaritu zástavního práva. Žalobkyně je sice zástavním dlužníkem, není však obligačním dlužníkem. Žalovaný 1) však nikdy neměla zájem na plnění dluhu ze strany dlužníka, ale toliko její snahy vždy vedly ke zpeněžení zástavy. Žalobkyně dále sporovala splatnost dluhu zajištěného zástavním právem, a to s ohledem na znění smlouvy o úvěru, která sjednává splatnost úroků z úvěru vždy k 25. dni v měsíci, počínaje 25. 11. 2020, ač splatnost jistiny byla sjednána do 31. 5. 2020. Žalobkyně považuje zpeněžení zástavy za rozporné s dobrými mravy, a to s ohledem na skutečnost, že dluh je zajištěn zástavními právy na nemovitostech v hodnotě 11.630.000 Kč, dalšími zástavami na jiných nemovitostech, jakož i ručitelským prohlášením ze dne [datum]. Dluh ze smlouvy je tak nepřípustně a nedůvodně přezajištěn ve prospěch žalovaného a je tak v nepoměru s hodnotou jeho zajištění. Navíc dlužník proklamoval, že disponuje finančními prostředky, které by k úhradě tvrzené pohledávky zcela postačovaly. Žalobkyně v jednání směřujícím k výkonu zástavního práva viděla krácení práv věřitelů a zvýhodňování věřitelů, tedy jednání rozporné se zákonem. Žalobkyně popsala genezi vývoje dluhu s akcentem na výše uvedený notářský zápis, i převod obchodního podílu dlužníka společnost [právnická osoba] dne [datum], vlastněnou bratrem jednatele žalované 1). Žalovaná namítla, že výkon zástavního práva vedený žalovanou 1) je v rozporu s dohodou smluvních stran v zástavní smlouvě, když smluvní strany se dohodly na jiném způsobu realizace zástavního práva, a to nabytím vlastnického práva do vlastnictví věřitele. Žalovaná tak postupuje v rozporu se zástavní smlouvou, kterou navíc žalobkyně považuje za neplatnou pro rozpor s ustanovením § 1309 odst. 1 občanského zákoníku Zástavní smlouva totiž dle žalobkyně zajišťuje závazky do neomezené výše, což zakládá její absolutní neplatnost. 5. Žalovaná 1) k doplnění uvedla, že žalovaná 1) na základě smlouvy o úvěru poskytla dlužníkovi celkem 11.00 Kč, a to ve formě postupného čerpání. Dlužník dne [datum] uznal svůj dluh vůči žalované 1) ve výši 33.765.886,85 Kč vyčíslený ke dni [datum]. Dle notářského zápisu je navíc vedeno i exekuční řízení soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] – [město] pod sp. zn. [spisová značka], dle pověření [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. Rozhodčí nález na částku 5 milionů korun se vztahuje k jiným subjektům, a neprokazuje tak výši čerpání. Navíc tento rozhodčí nález byl v rámci exekučního řízení přezkoumán a byl shledán způsobilým exekučním titulem. Stejný rozhodce pak dne [datum rozhodnutí] vydal rozhodčí nález [číslo jednací] ve vztahu k částce 11.00 Kč s příslušenstvím a se smluvními pokutami. Subsidiarita zástavního práva dle žalované 1) znamená, že zástavní právo může být realizováno až poté, co nebyl dluh řádně a včas splněn. Navíc z odborné literatury vyplývá, že zástavní věřitel se může domáhat uspokojení ze zástavy i předtím, než by musel vymáhat osobní plnění po dlužníkovi. K splatnosti zajišťovaného dluhu došlo dle smlouvy dne 31. 5. 2020. Datum uvedené ve smlouvě ve vztahu k úrokům, tj. 25. 11. 2020 je chybou v textu, kdy mělo být správně uvedeno 25. 11. 2019. Na jisto to bylo postaveno notářský zápisem i fakticitou splácení úroků. Žalovaná 1) nepovažuje výkon zástavního právo za rozporný se dobrými mravy, neboť hodnota dluhu, jak byla vyčíslena v exekučním řízení, kde převyšovala k září 2021 včetně nákladů exekuce částku 48 milionů korun, což naopak nepřevyšuje hodnotu zajištěných nemovitostí zjištěnou dražebníkem. Pokud by i byla hodnota zástavy vyšší, pak se musí hyperocha vydat zástavnímu dlužníkovi v souladu s ustanovením § 1370 občanského zákoníku. Přesto je zřejmé, že dluh není přezajištěn. K tvrzenému rozporu výkonu zástavního práva se zástavní smlouvou žalovaná 1) uvedla, že ustanovení § 1359 odst. 1 občanského zákoníku dává na výběr tři možnosti uspokojení zástavního věřitele, a to postup dle smlouvy, zpeněžení zástavy prodejem ve veřejné dražbě a zpeněžení v rámci soudního prodeje zástavy. Žalovaná 1) tak byla oprávněna i dle smlouvy realizovat zástavní právo formou prodeje ve veřejné dražbě, když současně splnila svou povinnost žalobce - zástavce i dlužníka o tom informovat, což učinila v podání ze dne 10. 9. 2020. K neplatnosti zástavní smlouvy žalovaná 1) uvedla, že stávající právní úprava oproti dřívější umožňuje vymezit soubor zajištěných pohledávek i poukazem na právní důvod vzniku, např. odkazem na smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Rozhodné tak je, aby byla zástavní pohledávka určena především určitě. Žalovaná 1) navrhla, aby byla žalobkyně zavázána složit jistotu ve výši 500.000 Kč do úschovy soudu, a to za účelem zajištění škody, která vznikne, pokud je na prv