8 C 121/2021-47 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20.782,69 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Požadovala nesplacené dlužné splátky ve výši 2.941 Kč, jistinu zbývající po zesplatnění závazků žalovaného kde dni 16. 5. 2020 ve výši 13.398,57 Kč, poplatků za zaslané upomínky v celkové výši 300 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 67,57 Kč, smluvní pokutu ve výši 136 Kč a ve výši 3.807,12 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z částky 16.339,57 Kč od 16. 1. 2020 do 17. 6. 2020 Smluvní pokutu ve výši 136 Kč představuje dle článku 5. odst. 5.2 OP a písm. a) odst. 2 smlouvy 10 % z dlužné částky splatné dne 15. 2. 2020 ve výši 68 Kč a 10% z dlužné částky splatné 15. 3. 2020 (68 Kč + 68 Kč). Smluvní pokuta ve výši 3.807,12 Kč představuje 0,1 % denně z částky 16.399,57 Kč od 18. 6. 2020 do dne podání žaloby. Výše smluvní pokuty je stanovena v sazebníku. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni ani na základě výzvy neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva č. [anonymizováno] [číslo], na základě které obdržel žalovaný úvěr ve výši 14.974 Kč na nákup zboží matrace a lůžkoviny. Uvedená částka ve výši 14.974 Kč byla v souladu s článkem 9 odst. 9.1 úvěrových podmínek poskytnuta žalovanému k rukám uvedeného prodejce. Byla sjednána roční úroková sazba 37,19 %. Počet sjednaných měsíčních splátek činil 48 po 679 Kč (úvěrová smlouva, potvrzení o poskytnutí úvěru). Úvěrovou smlouvu uzavíral za žalobkyni zástupce – prodejce [právnická osoba] dle mandátní smlouvy ze dne 20. 5. 2013 (úvěrová smlouva, dodejka, mandátní smlouva). Žalovaný uhradil na úvěr 4.735 Kč (předpisy splátek, přehled plateb pro smlouvu). Žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila dopisem ze dne 28. 5. 2020 z důvodu, že žalovaný řádně nehradil sjednané závazky a vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 17. 6. 2020 (dopis zesplatnění, dodejka). Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka ze dne 13. 1. 2021). V předloženém sazebníku byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky (sazebník). V úvěrových podmínkách čl. 5 odst. 5.2 a ve smlouvě písm. a) odst. 2 je sjednána smluvní pokuta 10 % z dlužné splátky (úvěrové podmínky, smlouva). 4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku Smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru mezi žalobkyní podnikatelem a v oblasti finančních služeb žalovaným jako spotřebitelem. Stav účastníků je nutné posoudit podle zákona [číslo] sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je poskytovatel při poskytnutí úvěru povinen posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele a to zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná“. 5. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou od 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019). 6. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nesplnila své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, což vyplývá již ze samotné žaloby a dále z doplnění žaloby ze dne 1. 10. 2021. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení splácet úvěr není možno odvodit pouze na základě zjištění údajů podávajících se pouze z tvrzení žadatele o úvěr – žalovaného, a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou ani příjmovou stránkou v poměru žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum žalovaného a žalovaným uváděný příjem a dále náklady na bydlení, a je vypočtena finanční rezerva a disponibilní příjem. Na základě těchto údajů v úvěrové smlouvě je u žalovaného uvedeno, že je kvalifikovaný dělník u uvedeného zaměstnavatele, je zaměstnán od 1. 9. 2018, pracovním poměrem na dobu určitou. Čistý měsíční příjem 22.000 Kč, typ bydlení podnájem a výdaje na bydlení 7.000 Kč. Žalobkyně žádným způsobem neprověřila příjem a ani výdaje žalovaného. Žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby. Žalobkyně pouze vycházela z údajů sdělených žalovaným. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoliv změnit to, že provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Tento závěr odůvodňuje i údaj zjištěný žalobkyní k pracovnímu poměru žalovaného, který měl být sjednán na dobu určitou. Je tedy zjevné, že v takovém případě nemohl být žalovaný schopen splácet úvěr, který byl sjednán do budoucna v počtu 48 měsíčních splátek. 7. Podle § 588 občanského zákoníku přihlíží soud k neplatnosti právního jednání i bez návrhu. V tomto případě soud za použití ustanovení § 86 a 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, když bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru neposoudil s neodbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet a soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku přihlédl, aniž by se neplatností musel spotřebitel dovolat. S ohledem na výše uvedené posoudil soud daný případ v režimu ustanovení § 2993 občanského zákoníku v režimu bezdůvodného obohacení, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 14.974 Kč, na který zaplatil 4.735 Kč. Žaloba byla tedy důvodná co do částky 10.239 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V platnost pohledávky žalobkyně soud dovodil od 18. 6. 2020, když se jedná o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení a dle obsahu ve spisu vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě pohledávky nejdříve dopisem s oznámením o zesplatnění ze dne 28. 5. 2020 a stanovila lhůtu pro splacení do 17. 6. 2020. Splatnost závazku tedy nastala 18. 6. 2020. Další uplatněné nároky žalobou jsou s ohledem na výše nedůvodné a byly zamítnuty. 8. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci měli částečný úspěch ve věci ve stejném poměru. Soud tedy nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků.