8 C 144/2021-38 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 36.842,03 Kč z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru dne [datum] mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným, na základě které žalovaný čerpal 26.000 Kč. Žalovaná částka je tvořena jistinou 26.000 Kč a dále ze smluvních úroků ve výši 10.092 Kč. Tato částka představuje sazbu 10,45 % měsíčně z poskytnutého úvěru za období od 5. 8. 2020 do 25. 11. 2020. Součástí žalované částky je pak náhrada účelně vynaložených nákladů podle čl. VI. smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 250 Kč za každou splátku, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení (splátky splatné 25. 8. 2020, 25. 9. 2020 a 25. 10. 2020). Žalovaný ani na výzvu žalobkyně na dlužnou částku nic neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], z loan application info, z předložených měsíčních vyúčtování, z dokladu na zvaného ověření úvěruschopnosti klienta, z potvrzení o provedené platbě ze dne 5. 8. 2020, z předložené smlouvy o postoupení pohledávky včetně příslušné strany seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 12. 2020 a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 12. 2020, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 26.000 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, příslušnou stranou seznamu o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. V čl. II. odst. 4 smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 10,45 % měsíčně z poskytnutého úvěru, tedy že úvěr se bude úročit úrokovou sazbou 10,45 % měsíčně. Dle čl. VI. odst. 1 písm. a) byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením klienta se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Žalovaný se pak dostal do prodlení se splátkou splatnou 25. 8. 2020, 25. 9. 2020 a dne 25. 10. 2020. 5. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 13. 7. 2021 mimo jiné vyzvána k tomu, aby doložila doklady, na základě kterých původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ve svém podání ze dne 26. 8. 2021 uvedla, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného svým výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. V žalobě bylo dále uvedeno, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází. S ohledem na tvrzení uvedená v žalobě a v podání žalobkyně ze dne 26. 8. 2021 týkající se ověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když vycházel pouze z veřejně dostupných databází a provedl výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji a které žalobkyně ani na výzvu soudu nespecifikovala a nedoložila. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 2 věta prvá a § 87 odst. 1 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dovodil soud absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. K neplatnosti tohoto právní jednání přihlédl soud bez návrhu dle ustanovení § 588 obč. zákoníku. Žalovaný nárok posoudil soud v režimu ustanovení § 2993 obč. zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a přiznal žalobkyni částku poskytnutou žalovanému ve výši 26.000 Kč odpovídající poskytnuté jistině s tím, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Ostatní nároky nejsou důvodné a byly zamítnuty. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo v souladu s ust. §1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. 6. Součástí podání žalobkyně ze dne 26.8.2021 je i částečně zpětvzetí žaloby co do rozsahu zákonného úroku z částky 10.842,03 Kč. S ohledem na toto podání soud ve výroku I. rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu tak, jak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Plná náhrada nákladů řízení v této by činila částku za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.474 Kč a dále dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za každý z učiněných úkonů částku ve výši 500 Kč. V této věci byly učiněny 3 úkony, a to převzetí a příprava věci, předložabní výzva a sepis žaloby. Za učiněné částečné zpětvzetí odměna přiznána nebyla, když tento úkon nebyl učiněn žalobkyní s ohledem na chování žalovaného. Plná odměna by tedy činila částku ve výši 3 x 500 Kč za vykonané úkony právní služby dle § 11 odst. 1 cit. vyhlášky a za 3 RP po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) cit. ustanovení. DPH by činilo 378 Kč. Při plném úspěchu ve věci by náklady řízení představovaly 3.652 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 26.000 Kč a soudem kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z této částky do dne vyhlášení rozsudku ve výši 2.021,59 Kč Celkem 28.021,59 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 10.842,03 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z této částky od 26. 11. 2020 a úrok byl vypočten soudem do dne vyhlášení rozsudku ve výši 843 Kč, celkem 11.685,03 Kč. Částečné zastavení řízení bylo zaviněno žalobkyní, která nevzala žalobu zpět z důvodu chování žalovaného, a proto soud v tomto případě postupoval podle § 146 odst. 2 věta právní občanského soudního řádu a částku ve výši 11.685,03 Kč považuje za úspěch žalovaného. Žalobkyně byla celkově úspěšná v této věci co do 44 % (spěch žalobkyně 76 % - úspěch žalovaného 32 %). Úspěchu žalobkyně 44 % pak odpovídá právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.607 Kč a tato náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána ve výroku IV. tohoto rozsudku a byla přiznána k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.