8 C 167/2020-54 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17.896,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši 869,56 Kč s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 3. 8. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo financování [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka] a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 79.200 Kč, který byl vyplacen na účet prodejce. Žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 7. 2019 a požaduje uhradit 4 neuhrazené splátky ve výši 14.768,68 Kč, zesplatněnou jistinu ve výši 3.127,92 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,01 % denně z dlužné částky 3.127,92 Kč od 7. 8. 2019 do 11. 5. 2020 ve výši 869,56 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti uplatněnému nároku nevznesl právní ani skutkové námitky. 3. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] dne 3. 8. 2016, jejímž předmětem bylo financování vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 79.200 Kč jako úvěr a byla vyplacena na účet prodejce [právnická osoba] dne 15. 8. 2016. Žalovaný měl hradit 36 měsíčních splátek po 3.196 Kč. Úroková sazba činila 26,12 % (smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o proplacení úvěru). Žalovanému bylo předmětné vozidlo předáno dne 3. 8. 2016 (protokol o předání). Žalovaný na smlouvu o úvěru uhradil celkem 105.023 Kč. Jako nedoplatek žalobkyně eviduje 18.159,60 Kč (přehled plateb pro úvěrovou smlouvu). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 21. 11. 2019 (předžalobní upomínka, sledování zásilek a pošta on-line, dodejka). Žalobkyně pak předmětnou pohledávku zesplatnila přípisem ze dne 18. 7. 2019 (přípis). Žalobkyně pak odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží dle úvěrové smlouvy [číslo] (přípis adresovaný žalovanému ze dne 29. 7. 2019). Žalobkyně uzavřela s prodejcem [právnická osoba] smlouvu o obchodním zastoupení dne 25. 2. 2014 (smlouva o obchodním zastoupení). 4. K výzvě soudu k doplnění údajů týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že si splnila své zákonné povinnosti ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 tím, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyhodnocením informací získaných především z registru rizikových subjektů [anonymizována dvě slova], registru [příjmení], ostatních registrů a databází, příjmů a výdajů žalovaného, finanční rezervy, scriningového modelu. Uvedla, že příjem žalovaného činil 23.000 Kč. Byl zaměstnán u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] na pozici kvalifikovaný dělník. Žalobkyně uvedla, že pak telefonicky tyto údaje u zaměstnavatele ověřila. Na stránce výdajové žalobkyně počítala s údaji sdělenými žalovaným, a to náklady na bydlení 7.000 Kč a ostatní výdaje 3.400 Kč. Na jednání u Okresního soudu v Bruntále dne 18. 1. 2021 bylo žalobkyni sděleno, že po provedeném dokazování má soud za to, že žalobkyně dosud nepředložila a neoznačila důkazy k prokázání svého tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Na nařízeném jednání žalobkyně uvedla, že ani po poučení soudu k předložení a označení těchto důkazů žádné důkazy předkládat soudu nebude. 5. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 8. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: 10. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by je žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) 11. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Dle údajů ve smlouvě o úvěr, ověřovacím protokolu, žalovaný uvedl, že je zaměstnaný jako kvalifikovaný dělník s pracovním poměrem na dobu neurčitou s příjmem 23.000 Kč měsíčně, bydlení v podnájmu, výdaje na bydlení 7.000 Kč. Žalobkyně pak prověřila veřejné a interní registry a nezjistila žádné negativní poznatky ohledně solventnosti žalovaného. Žalobkyně uváděla, že údaje byly prověřeny a úvěr byl poskytnut s ohledem na situaci klienta (typ bydlení, rodinný stav, počet osob a žalovaný neuvedl žádné další výdaje). Soudu pak nebyly žalobkyní předloženy žádné důkazy ověřující tato tvrzení, tedy že by údaje uváděné žalovaným byly jakkoliv prověřovány. Tato ničím nepodložená a neověřená prohlášení dlužníka nemohou být považována za dostatečný podklad k posouzení jeho úvěruschopnosti, pokud je věřitel povinen při jejím posouzení postupovat s odbornou péčí. Nebylo zjišťováno ani prověřováno, jaké jsou konkrétní výdělkové, sociální a majetkové poměry žalovaného (např. jaké jsou jeho pravidelné výdaje apod.), nebylo prokázáno, že bylo ověřeno, zda je žalovaný skutečně zaměstnán a dosahuje tvrzeného příjmu. Žalobkyní nebyly ověřeny výdaje žalovaného. Ve světle shora uvedeného se jeví postup žalobkyně při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jako nedostatečný, žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, z jejího zjištění nebylo zřejmé, zda žalovaný bude skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť vycházela především z jeho nepodložených a neověřených tvrzení a z analýz, jejichž podkladem nebyla konkrétní data. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. 12. Dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž t