8 C 97/2021-56 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 27.932 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum]. Požadovala jistinu 20.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč, úroky 3.920 Kč, účelně vynaložené náklady 460 Kč a smluvní pokuty 2.892 Kč. Uváděla, že žalovaný čerpal 20.000 Kč a neuhradil ničeho. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouvy a žalovaný na svůj bankovní účet obdržel 20.000 Kč. V úvěrové smlouvě byla sjednána výše úvěru 20.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč, roční úroková sazba 49,20 %. Bylo sjednáno 24 splátek ve výši dle splátkového kalendáře. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z jistiny úvěru maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Dále byly sjednány účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání (úvěrové smlouva včetně splátkového kalendáře, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis čerpání splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy). Dne 13. 1. 2020 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu ke splacení celé půjčky. Dne 25. 11. 2019 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (výzvy). Žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit smluvní pokutu 500 Kč (v souladu s částí smlouvy náklady úvěru – odst. sankce) s tím, že se jedná o pokutu z důvodu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou aktuálně splatné pohledávky a dále požaduje jednorázovou smluvní pokutu 2.392 Kč (10 % z nesplacené jistiny a úroku dle části smlouvy náklady úvěru – sankce). Smluvní pokuta činí tedy celkem částku 2.892 Kč. Dále účtuje žalobkyně žalovanému účelně vynaložené náklady vyúčtované v souladu s ustanovením části smlouvy úvěrová smlouva – podmínky a parametry úvěru a náklady úvěru ve výši 100 Kč + 130 Kč + 100 Kč + 130 Kč, celkem tedy ve výši 460 Kč. Žalobkyně pak zesplatnila úvěr ke dni 13. 1. 2020 z důvodu, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěru řádně a včas (výzva ke splacení celého úvěru). 4. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. 5. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019). 7. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 29. 4. 2021. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděný příjem a náklady na bydlení. Žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Z předložené úvěrové zprávy vyplývají další tři úvěry žalovaného, k čemuž žalobkyně nepřihlédla. Z předloženého výpisu z osobního účtu soud nemohl vyvodit žádná skutková zjištění s ohledem na začerněné údaje, které nejsou čitelné. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru a § 86 odst. 1 věty druhé dovodil soud neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlédl, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. 8. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly. 9. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši 20.000 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy úspěch žalobkyně byl vyčíslen ve výši 43,20 % (úspěch žalobkyně 71,60 % - úspěch žalovaného 28,40 %) a žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 43,20 %, které činí částku ve výši 1.110 Kč Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 1.118 Kč a náklady právního zastoupení dle § 14b AT ve výši 3 x 300 Kč za úkon (převzetí věci, sepis žaloby a písemná výzva) a 3 x 100 Kč RP dle cit. vyhlášky. Dále bylo připočteno DPH ve výši 21 % Celkem 100 % nákladů řízení činí 2.570 Kč a žalobkyni bylo přiznáno 1.110 Kč odpovídající procentu úspěchu ve věci. 11. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklad