16 C 16/2022-46 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 24. 8. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 1 964 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení na financování nákupu zboží pod č. [anonymizováno] ze dne [datum], na základě níž bylo žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 116 Kč, který měl být uhrazen ve 12 pravidelných splátkách po 909 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná částka představuje neuhrazené splátky před zesplatněním ve výši 1 814 Kč, poplatek za upomínku ve výši 150 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 22 Kč. Současně žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 905 Kč a 909 Kč představující 2 splátky od 26. 11. 2020 do zaplacení a kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 16. 9. 2020 a 16. 10. 2020, v obou případech do 25. 11. 2020 ve výši 14,48 Kč a 8,40 Kč. 2. Žalovaný se na věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní stránky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listin listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva pod č. [anonymizováno], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 116 Kč na zaplacení zboží – ostatní černá elektronika. Žalovaný byl povinen platit předmětný úvěr ve 12 splátkách po 852 Kč, když sjednaná úroková sazba činila 45,52 %. Pokud se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného, bylo pouze v úvěrové smlouvě uvedeno, že žalovaný pracuje jako řemeslník, opravář u zaměstnavatele [právnická osoba] na dobu určitou, od 14. 10. 2019 do 13. 10. 2020. Celkový čistý měsíční příjem činil pouze 12 500 Kč, aniž by byl ze strany věřitele prověřen. Výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 2 000 Kč měsíčně na bydlení. Jako typ bydlení bylo uvedeno u známých nebo příbuzných, žalovaný byl svobodný a měsíční příjem domácnosti činil 30 000 Kč bez bližšího prověření. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z registru dlužníků a dalších veřejně přístupných registrů a dále pouze ze sdělení žalovaného, aniž by byly jím uvedené údaje ověřovány. Žalovaný na předmětný dluh uhradil 10 splátek po 909 Kč, celkem tedy 9 090 Kč. Žalovaný neuhradil splátku splatnou 15. 9. 2020 ve výši 905 Kč a ke dni 15. 10. 2020 ve výši 909 Kč. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny ani celkové příjmy domácnosti, když příjem žalovaného představující částku 12 500 Kč nepředstavuje příjem jednoznačně garantující pravidelné a řádné splácení sjednaných splátek. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje nejen žalovaného, ale i celé domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru. 11. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru. Jelikož úvěr byl poskytnut ve výši 8 116 Kč a žalovaný uhradil 9 090 Kč, pak nárok žalobkyně nemůže být důvodný, neboť poskytnutá jistina byla ze strany žalovaného zaplacena. Za této situace soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v celém rozsahu. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.