16 C 186/2021-30 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 9 526 Kč společně s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 7 599 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 392 Kč, účelně vynaložené náklady řízení ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 228 Kč. Žalobkyně dále požadovala příslušenství pohledávky, a to zákonný úrok z prodlení od [datum], který kapitalizovala do [datum] ve výši 94,74 Kč, a stejné příslušenství z částky 9 526 Kč požadovala i od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] podepsána úvěrová smlouva, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaný tyto prostředky vrátí žalobkyni do 30 dnů společně s poplatkem ve výši 264 Kč. Současně byl sjednán poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 392 Kč a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 4× 100 Kč, celkem 400 Kč. Žalovaný celkově na předmětný závazek uhradil částku 1 193 Kč. Z důvodu nedodržení smluvních podmínek žalobkyně požadovala dále zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru, což představovalo částku 228 Kč. Celkový dluh ke dni podání žaloby žalobkyně kapitalizovala ve výši 9 526 Kč, kdy mimo shora uvedených poplatků, účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty zahrnovala tato částka neuhrazenou jistinu ve výši 7 599 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou jistiny od [datum], přičemž žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení za období do [datum] ve výši 94,74 Kč a stejné příslušenství požadovala z částky 9 526 Kč od [datum] do zaplacení. 5. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne [datum] vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem prověřila v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného řádně a včas splácet poskytnutý úvěr. 6. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila zjištěním jeho kreditního skóre, kterým posoudila příjmovou a výdajovou stránku při použití statistického modelu, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně má za to, že statistický model vyhovuje nárokům stanoveným zákonem č. 257/2016 Sb., a je mnohem spolehlivějším způsobem posouzení úvěruschopnosti klienta, než posuzování na základě dokladů předložených žadatelem o úvěr. Ke svým tvrzením žalobkyně předložila pouze úvěrovou zprávu vyplněnou ze strany žalobkyně, z jejíhož obsahu vyplývají základní údaje o jménu a bydlišti žalovaného s tím, že žalovaný ke dni poskytnutí úvěru neměl žádnou vyživovací povinnost. Zdrojem jeho příjmu byl výdělek z pracovního poměru ve výši 20 000 Kč měsíčně, který nebyl žádným způsobem ověřen. Příjem ostatních členů domácnosti byl uveden ve výši 15 000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti bez jejich specifikace jsou uvedeny ve výši 7 000 Kč a žalovaný splácel jiný závazek ve splátkách po 1 267 Kč. Dva závazky byly žalovanému odmítnuty. Žalovaný měl pouze jednu žádost o poskytnutí závazku z kreditní karty. Žádné informace o příjmu či zaměstnání žalovaného nebyly žalobkyní prověřovány. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny příjmy žalovaného ani celkové příjmy domácnosti, žalobkyně rovněž neprověřovala základní pravidelné výdaje domácnosti (nájem, úhrada služeb apod.). Soud konstatuje, posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr jen na zá