16 C 270/2021-34 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 45 647,58 Kč společně s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [obec a číslo], a žalovanou dne [datum] pod [číslo], na základě níž věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Ke dni podání žaloby dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 43 023,58 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 248,51 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 576,60 Kč a dlužné poplatky ve výši 2 624 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Usnesením soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem prověřila u žalované před uzavřením spotřebitelského úvěru schopnost splácet sjednané splátky v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. 5. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že nezná konkrétní okolnosti, které předcházely uzavření smlouvy, má však za to, že věřitel dle svého prohlášení přiměřeně ověřil schopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Z vyjádření právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že bylo vycházeno jednak z informací poskytnutých samotným klientem, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná dostala nabídku úvěru na základě průměrných obratů na účtu ve výši 60 986 Kč. Příjmy a výdaje žalované byly porovnány s přihlédnutím k historickým datům [anonymizováno] statistického úřadu a pouze určitým výpočtem byla získána disponibilní částka zdrojů klienta. Z interních i externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době podání žádosti další závazky, ale kapacita splácet byla dostatečná. Žádné listinné důkazy nebyly k těmto tvrzením žalobkyní přeloženy. 6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovanou z původního věřitele na žalobkyni. 7. Ze smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne [datum], z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne [datum], z výpisu ze spotřebitelského úvěru, z produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba], z prohlášení o okamžité splatnosti úvěru včetně dokladů o odeslání zásilky žalované doporučenou poštou a z předžalobní výzvy včetně dokladů o odeslání poštou ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž byly žalované zapůjčeny finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit ve 12 splátkách ve výši 9 115,73 Kč s úrokovou sazbou 16,9 % ročně. Výše RPSN představovala 18,22 % ročně. Žalovaná na předmětný úvěr fakticky uhradila částku 68 257,78 Kč. [příjmení], kterou žalobkyně uplatnila u soudu, sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 43 023,58 Kč z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 248,51 Kč za období od [datum] do [datum], z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 576,60 Kč kapitalizované za stejné období a stejné příslušenství pohledávky, tedy sjednaný úrok z úvěru ve výši 16,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení požadovala žalobkyně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala zaplacení poplatků za pojištění ve výši 2 624 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 13. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy ani výdaje domácnosti a její faktický příjem. Informace o obratu na účtu žalované nemůže být dostatečným podkladem pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru a žalobkyni lze přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 31 742,22 Kč (100 000 Kč - 68 257,78 Kč) společně s kapita