16 C 40/2022-36 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 54 179,93 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum], na základě níž žalovaný čerpal úvěr v konečné výši představující žalovanou částku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Na písemnou výzvu soudu žalobkyně doplnila rozhodné skutečnosti k uplatněnému návrhu s tím, že úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřoval výpočtem mezi dosažitelnými příjmy a výdaji s ponecháním limitu 10 %, jako rozdílu mezi příjmy a deklarovanými výdaji. Tato částka pak byla stanovena s přihlédnutím k životnímu minimu, které činí 3 410 Kč. Fakticky nebyly příjmy ani výdaje žalovaného jakýmkoliv způsobem prověřovány. Žalovaný ke dni [datum] vyčerpal z úvěrového rámce částku ve výši 40 690 Kč a uhradil celkem částku 29 130,76 Kč. Další nároky pak představovaly náklady na upomínání, případně kapitalizované úroky za dobu čerpání úvěru. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 5. Aktivní legitimace ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], na základě níž právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] se sídlem na [anonymizováno], postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum], z platební informace za období od [datum] do [datum], z dokladů o provedených platbách ze dne [datum] na částku 10 000 Kč – 2 x, na částku 5 000 Kč dne [datum], dne [datum] na částku 690 Kč, na částku 15 000 Kč dne [datum] a z přehledu výběrů a úhrad ze strany žalovaného má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky na dálku smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky ze sjednaného úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč s měsíčním úrokem ve výši 10,45 %, což představuje roční úrok ve výši 125,4 %. Žalovaný byl povinen vyčerpané finanční prostředky hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající 11 % z nesplaceného úvěru. Před uzavřením smlouvy věřitel žádným způsobem neprověřil schopnost žalovaného fakticky úvěr hradit, zvláště za situace, že úvěrový limit byl sjednán až do výše 80 000 Kč. Věřitel úvěruschopnost žalovaného ověřil pouze výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s přihlédnutím k zachování částky představující životní minimum. Žalovaný provedl faktické výběry ve výši 40 690 Kč, což je prokazováno potvrzeními o provedené platbě. Na úhradu vyčerpaných prostředků žalovaný fakticky zaplatil 29 130,76 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně upomenut o úhradu dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut. 12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že prověření úvěruschopnosti jen určitým výpočtem nelze považovat za řádné splnění zákonné povinnosti uložené věřiteli. Za této situace lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 11 559,24 Kč, tedy rozdíl mezi částkou vyčerpanou a částkou žalovaným uhrazenou (40 690 - 29 130,76 Kč). Současně soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 11 559,24 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to v souladu s ust. § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 13. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároku, který nebyl důvodný vzhledem k do