19 C 115/2022-63 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 25 506 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 633,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 993,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, když žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které si žalovaná půjčila částku 15 000 Kč, kterou byla povinna uhradit s navýšením ve výši 11 100 Kč formou 58 týdenních splátek. Žalovaná uhradila celkem 1 000 Kč. Splatnost pohledávky věřitele ze smlouvy nastala dne 8. 5. 2018. Dále se domáhala zaplacení částky 18 206 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 313,05 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 239,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 805,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 13 805,98 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to dle smlouvy ze dne 24. 11. 2016 [číslo] na základě které si žalovaná půjčila částku 15 000 Kč, kterou byla povinna uhradit s navýšením ve výši 11 100 Kč formou 58 týdenních splátek. Žalovaná uhradila celkem 8 300 Kč. Splatnost pohledávky věřitele ze smlouvy nastala dne [datum]. Pohledávky byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], dne 28. 3. 2017 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které si žalovaná půjčila částku 15 000 Kč, kterou byla povinna uhradit s navýšením ve výši 11 100 Kč formou 58 týdenních splátek (smlouva). Podle karty zákazníka byla žalovaná svobodná, neměla nezaopatřené dítě, bydlela v nájmu, byla zaměstnána u [jméno] [příjmení] s čistým příjmem 8 000 Kč. Dále pobírala státní podporu 4 500 Kč a měla další příjmy 4 000 Kč. Výdaje na bydlení činily 5 500 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč, splátky úvěru 2 000 Kč (karta zákazníka). Dále žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], dne 24. 11. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které si žalovaná půjčila částku 15 000 Kč, kterou byla povinna uhradit s navýšením ve výši 11 100 Kč formou 58 týdenních splátek (smlouva). Podle karty zákazníka byla žalovaná svobodná, měla jedno nezaopatřené dítě, bydlela v nájmu, byla zaměstnána u [jméno] [příjmení] s čistým příjmem 12 000 Kč. Dále pobírala státní podporu 3 000 Kč a měla další příjmy 4 000 Kč. Výdaje na bydlení činily 4 700 Kč, výdaje domácnosti 5 000 Kč, splátky úvěru 1 600 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč (karta zákazníka). Žalovaná uhradila celkem 9 300 Kč na oba úvěry s tím, že od 31. 3. 2017 uhradila částku 800 Kč 31. 3. 2017, 200 Kč 2. 4. 2017 a 500 Kč 12. 4. 2017 (tabulka umoření). Pohledávky byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, kdy postupitel oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum] s výzvou k úhradě dluhu do 10ti dnů od doručení, který byl odeslán poštou [datum] (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 6. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvy o zápůjčce, kdy převzala peněžité zápůjčky ve výši uvedené ve smlouvě. Jednalo se o smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy smlouva ze dne 24. 11. 2016 podléhala úpravě dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva ze dne 28. 3. 2017 úpravě dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Poskytovatel úvěru byl povinen podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně, která nabyla pohledávky postoupením ve smyslu ust. § 1879 občanského zákoníku, neprokázala splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Doložila pouze karty zákazníka ke smlouvám s údaji sdělenými žalovanou, podle kterých byla žalovaná doplácena dávkami státní sociální podpory, měla nízký příjem, který nebyl nijak doložen. Dále žalovaná splácela další spotřebitelské úvěry, měla vyživovací povinnost, kterou navíc u pozdější úvěrové smlouvy ani neoznámila. Obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou proto absolutně neplatné podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Účastníci neplatného závazku jsou povinni vydat navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná čerpala úvěry každý ve výši 15 000 Kč a uhradila celkem částku 9 300 Kč bez rozlišení účelu platby. Po sjednání pozdější úvěrové smlouvy žalovaná uhradila ve splátkách celkem částku 700 Kč, kterou žalovaná plnila rovnocenně na splátky z obou úvěrových smluv. Žalovaná tak uhradila ze smlouvy ze dne 24. 11. 2016 [číslo] částku 8 950 Kč a je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 050 Kč. Ze smlouvy ze dne 28. 3. 2017 [číslo] žalovaná uhradila částku 350 Kč a je povinna zaplatit částku 14 650 Kč Vedle jistiny je povinna zaplatit dle § 1970 občanského zákoníku též úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu prodlení počínající po uplynutí lhůty k plnění dle oznámení o postoupení pohledávek s fikcí doručení dle § 573 občanského zákoníku. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 8. Podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když úspěšná žalovaná náhradu nákladů nepožadovala.