219 C 13/2022-81 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 178 210,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 43 788,79 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 173 058,32 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 747,13 Kč od 14. 9. 2021 do 30. 5. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 178 210,32 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, když žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 31. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaná čerpala úvěr 177 000 Kč. Na úvěr uhradila celkem 50 649 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného přezkoumáním klientských informací dle statistických modelů. Žalovaná doložila důchodový výměr. Provedla lustraci v registrech [příjmení], NRKI, ISIR a [příjmení] s negativním výsledkem. 2. Žalovaná k žalobě neměla námitek. Uvedla, že je schopna dluh uhradit pouze v měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč. 3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 31. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] s úvěrem ve výši 177 000 Kč. Úvěr byl určen k úhradě dluhů uvedených v příloze [číslo] smlouvy. Účastníci sjednali roční úrokovou sazbu 27,13 %, RPSN 31,8 %, 96 splátek po 5 064 Kč Smlouva obsahovala dále ujednání o revolvingovém úvěru s rámcem 15 000 Kč. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že je starobním důchodcem s příjmem 9 700 Kč a dalšími příjmy domácnosti 15 000 Kč, je vdaná, má vlastní bydlení (smlouva). Pokud se týče zkoumání úvěruschopnosti žalované dle úvěrové karty klienta, žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých byla žalovaná vdaná, důchodkyně s příjmem 9 700 Kč, ostatním příjmem domácnosti 15 000 Kč, měla vlastní bydlení, neměla vyživovací povinnost k dětem, výdaje domácnosti byly ve výši 9 500 Kč. Byly ověřeny registry MV ČR, [příjmení], ISIR, [příjmení] bez negativních poznatků (úvěrová karta). Dle registru NRKI měla žalovaná závazky z hypotečního úvěru ve výši 425 440 Kč s měsíční splátkou 3 605 Kč, osobního úvěru ve výši 5 570 Kč se dvěma měsíčními splátkami po 2 785 Kč, spotřebního úvěru ve výši 26 240 Kč s měsíční splátkou 410 Kč, dále měla k dispozici úvěr z kreditní karty s úvěrovým rámcem 65 000 Kč (NRKI). Žalovaná pobírala starobní důchod 9 790 Kč (oznámení ČSSZ). Žalovaná čerpala dne 11. 11. 2019 úvěr 177 000 Kč, uhradila ve splátkách celkem 50 649 Kč (výpis z úvěrového účtu). Dopisem ze dne [datum] odeslaným poštou dne [datum] žalobkyně vyzvala ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy z důvodu prodlení žalované (oznámení o zesplatnění, poštovní podací arch). Dle insolvenčního rejstříku bylo proti žalované vedeno insolvenční řízení se způsobem řešení úpadku oddlužením splátkovým kalendářem, které skončilo usnesením o splnění oddlužení ze dne [datum]. 5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům. 6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na kterou se vztahuje úprava dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaná byla v době sjednání úvěru relativně krátce po skončení insolvenčního řízení oddlužením. Byla starobním důchodcem s nízkým příjmem. Byla zatížena dalšími závazky ze smluv o hypotečním úvěru a spotřebitelských úvěrech. Nová úvěrová smlouva uzavřená se žalobkyní navíc navyšovala zatížení žalované závazky z úvěrů, neboť žalovaná byla povinna hradit splátky hypotéky ve výši 3 605 Kč, spotřebitelského úvěru ve výši 410 Kč, celkem 4 015 Kč, které tak žalobkyně konsolidovala do 96 měsíčních splátek po 5 064 Kč. Do výše konsolidovaných závazků nemůže být zohledněn spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč se dvěma měsíčními splátkami po 2 785 Kč, který byl splatný v době uzavření smlouvy o úvěru. Navíc žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru s rámcem 15 000 Kč. Výše závazků žalované dle smlouvy o úvěru zcela určitě neodpovídala možnostem a schopnostem žalované splatit závazky z úvěrové smlouvy. Porušení povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost smlouvy podle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku. Účastníci neplatného závazku jsou povinni si navzájem vydat poskytnutá plnění (§ [číslo], § 2993 občanského zákoníku). Žalobkyně plnila úvěr ve výši 177 000 Kč, žalovaná uhradila 50 649 Kč. Žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni částku 126 351 Kč s úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu prodlení po skončení lhůty k plnění dle oznámení o zesplatnění úvěru. S ohledem na možnosti žalované soud povolil měsíční splátky závazku ve výši 4 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek v případě nedodržení splátkového kalendáře. 12. Ve zbytku pohledávky s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. Dle výsledku sporu a skutečnost, že žalovaná náklady řízení nepožadovala, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 151 odst. 1 občanského soudního řádu).