38 C 108/2022-50 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal původně zaplacení částky 2.235,60 Kč jako náhrady nevyplacené po dobu pracovní neschopnosti, dále 56.700 Kč jako náhrady za nevyčerpanou dovolenou a 36.000 Kč jako náhrady mzdy nebo platu ve výši průměrnému výdělku, která odpovídá délce výpovědní doby. Dále pak požadoval doplacení řádně nevyplacené mzdy v celkové výši 42.000 Kč. Žalobu odůvodňoval žalobce tím, že byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici kuchař v provozovně žalovaného v [obec]. Pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením ze strany zaměstnance ze dne [datum] z důvodu nevyplacení části mzdy. 2. Žalovaný žalobu uznal jen částečně, když uhradil žalobci částku 42.000 Kč včetně úroků z prodlení. Ostatní nároky žalovaný neuznal. Uvedl, že má za to, že nárok na odstupné je neoprávněný, protože žalobce podal výpověď v rozporu se zákonem, když nedodržel lhůtu. Pokud jde o [anonymizováno], žalovaný měl za to, že žalobci vyplatil celou mzdu a že by s [anonymizováno] dostal více než na co má nárok. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný uznal nárok na nevyplacenou část mzdy, kdy vyplácel místo 18.000 Kč měsíčně částku 17.000 Kč měsíčně a uhradil žalobci částku 42.000 Kč včetně úroků z prodlení, vzal žalobce v této části žalobu zpět a soud řízení částečně podle § 96 o. s. ř. zastavil. 4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Účastníci uzavřeli dne [datum] [anonymizováno] smlouvu, kdy žalobce měl vykonávat [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] [příjmení] (s , [ulice a číslo], [obec] s nástupním tarifem zaměstnance 18.0000 Kč měsíčně (pracovní smlouva). Žalobce dne [datum] ukončil pracovní poměr z důvodu neplnění finančních pohledávek zaměstnavatele podle § 56 písm. b) odst. 1. Toto ukončení pracovního poměru bylo doručováno doporučeně žalovanému (ukončení pracovního poměru a podací lístek). Zásilka byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalobce byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] s tím, že neschopnost byla vystavena pouze elektronickou cestou pro příslušnou Okresní správu sociálního zabezpečení (pracovní neschopnost a sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). 5. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli pracovní smlouvu na dobu neurčitou od [datum], kdy žalobce pracoval jako kuchař v provozovně žalovaného v [obec]. V pracovní smlouvě byla sjednána mzda, ve výši 18.000 Kč hrubého. Tato mzda nebyla žalovaným žalobci vyplácena, když v období od června 2020 do června 2021 vyplatil mzdu každý měsíc o 1.000 Kč menší. V červenci 2021 pak zaplatil pouze 7.000 Kč a mzdu za měsíc srpen 2021 nevyplatil vůbec. Žalobce z důvodu nevyplacení části mzdy ukončil pracovní poměr okamžitě podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu nebo jakoukoli její část do 15 dnů po uplynutí období její splatnosti (§ 106 odst. 1). 6. Pokud jde o okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem, dospěl soud k závěru, že žalobce byl oprávněn okamžitě zrušit pracovní poměr pro nevyplacení části mzdy, když bylo prokázáno, že žalovaný mu dlouhodobě část mzdy nevyplácí. Dále soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, kdy okamžité zrušení pracovního poměru, které nebylo pravomocným rozhodnutím soudu prohlášeno za neplatné, je podkladem pro poskytnutí náhrady mzdy nebo platu, i kdyby v něm použitý zrušovací důvod podle § 56 odst. 1 písm. a) nebo b) nebyl ve skutečnosti naplněn. V tomto případě žalovaný nepodal žalobu vůči žalobci na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které dal žalobce žalovanému a toto okamžité zrušení pracovního poměru je tedy platné, neboť nebylo prohlášeno za neplatné rozhodnutím soudu. Za této situace tak přísluší podle § 56 odst. 2 zákoníku práce žalobci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Průměrným měsíčním výdělkem pak podle § 67 odst. 3 zákoníku práce je výdělek, který byl žalobci určen v pracovní smlouvě, avšak nebyl žalovaným žalobci vyplácen a to je 18.000 Kč hrubého měsíčně a náleží mu tak náhrada na výdělku ve výši 36.000 Kč. 7. Dále pak žalobce požadoval náhradu za nevyčerpanou dovolenou, kdy mu nebylo vyplaceno 11,5 dní za rok 2020 a 13,5 dní za rok 2021, celkem 200 hodin po 103,50 Kč což je průměrný hodinový výdělek žalobce ze mzdy, která mu měla být vyplácena tedy při měsíčním příjmu 18.000 Kč. Náhrada za dovolenou tak činí 20.700 Kč a žalobci na náhradu za dovolenou vzniklo právo podle § 222 odst. 2 a 3 zákoníku práce. 8. Pokud jde o nevyplacenou nemocenskou, tak bylo [anonymizováno] lístkem i sdělením ošetřujícího lékaře žalobce prokázáno, že žalobce čerpal nemocenskou od [datum] do [datum] a v této době mu žalovaný uhradil pouze část mzdy ve výši 13.000 Kč čistého. Právo na nemocenskou má žalobce podle § 192 zákoníku práce a podle zákona č. 182/2006 Sb., v [anonymizováno] pojištění, když mu za dobu [anonymizováno], tedy celkem 40 hodin, náleží redukovaná hodinová mzda ve výši 93,15 Kč a to ve výši 60 % náhrady, tedy celkem 2.235,60 Kč. Pokud jde o nemocenskou tak bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalovaný si skutečnost, že žalobci byla vystavena ošetřujícím lékařem pracovní neschopnost, měl zjistit přes portál [obec] správy sociálního zabezpečení, když neschopenka byla elektronickou cestou doručena přes příslušnou Okresní správu sociálního zabezpečení a žalovaný vyplatil žalobci pouze část mzdy za leden 2021 ve výši 13.000 Kč čistého. Soud pak nárokům žalobce vyhověl i s úrokem z prodlení přiznaným ve výši dle nařízení vlády č. 453/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a §146 odst. 1 věty druhé o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný a řízení bylo zastaveno částečně pro chování žalovaného, který uhradil dlužnou částku až po podání žaloby, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38.332,86 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.038 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100.935,60 Kč sestávající z částky 5.140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a to za převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu a vyjádření k odporu a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 58.935,60 Kč sestávající z částky 3.460 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a to za účast u jednání dne [datum] po částečném zpětvzetí, v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2.822,86 Kč za 268 ujetých km v částce 2.022,86 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,4 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28.342,86 Kč ve výši 5.952 Kč.