38 C 141/2022-21 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši 784,87 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, ve výši odpovídající roční výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po vydání rozhodnutí až do zaplacení, a to z titulu náhrady nákladů v souvislosti s převozem žalovaného dne [datum] na protialkoholní záchytnou stanici v [obec]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky. 3. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů. 4. V projednávané věci není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání, soud tak postupem podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů především z úředního záznamu o zajištění osoby [číslo jednací] [číslo], záznamu o předání osoby do protialkoholní a protitoxikomanické stanice ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo], úředního záznamu o převozu osoby k vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo], osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz), vyčíslení (výpočet) nákladů ke spisu [číslo jednací] [číslo] a výzvy k úhradě ze dne [datum] (včetně doručenky), učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] byl žalovaný v důsledku naměření [anonymizováno] promile alkoholu v krvi a jednání mající znaky přestupku převezen Policií České republiky, územním odborem [obec], obvodní oddělení [obec], z [obec] do [anonymizováno] zařízení nemocnice [obec] (na protialkoholní záchytnou stanici), k vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, a to služebním dopravním prostředkem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] ([anonymizováno] [číslo]), průměrná spotřeba dle technického průkazu 7,7 l / 100 km, přičemž ujetá vzdálenost činí 120 km. V souvislosti s tímto převozem žalobkyni vznikl náklad ve výši 784,87 Kč, a to 528 Kč jako náhrada za používání silničního motorového vozidla a 256,87 Kč jako náhrada za spotřebované pohonné hmoty. K úhradě této částky byl žalovaný vyzván výzvou ze dne [datum], nechť tuto částku ve lhůtě 15 dnů od doručení této předžalobní upomínky zaplatí. Vzhledem k tomu, že žalovaný částku neuhradil, přistoupila žalobkyně k podání žaloby. 6. Uvedený skutkový stav soud posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách a vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. 7. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla potvrzena přítomnost alkoholu, je žalovaný podle § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., povinen hradit náklady na dopravu jeho převozu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného [anonymizováno] vyšetření. S ohledem na to, že k převozu došlo dne [datum], posoudil soud náklady na převoz podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2021 do [datum], kdy podle § 1 písm. b) citované vyhlášky sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u osobních silničních motorových vozidel 4,40 Kč a podle § 4 písm. a) citované vyhlášky výše průměrné ceny pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí 27,80 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů. V poměrech projednávané věci je žalobní nárok oprávněn, tedy částka 528 Kč jako náhrada za používání silničního motorového vozidla podle § 1 písm. b) cit. vyhlášky (4,40 x 120) a částka 256,87 Kč jako náhrada za spotřebované pohonné hmoty podle § 4 písm. a) cit. vyhlášky (120 x 7,7: 100), celkem 784,87 Kč. 8. Žalobkyně se dále domáhá vedle zaplacení částky ve výši 784,87 Kč rovněž zákonného úroku z prodlení z této částky, a to ve výši odpovídající roční výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po vydání rozhodnutí až do zaplacení, rozhodl soud o tomto nároku následovně. Vzhledem k tomu, že k vyhlášení rozsudku došlo dne [datum], dne následujícího [datum], došlo k prodlení žalovaného, přičemž k prvnímu dni druhého pololetí roku 2022 byla sazba výše úroků z prodlení ve výši 15,00 % ročně. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1958 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 9. Soud tedy ve výroku I. rozsudku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 784,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně od [datum] do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč. Soud dále ve výroku III. rozsudku rozhodl v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je žalobkyně osvobozena od zaplacení soudního poplatku, který by v tomto případě činil 1.000 Kč (položka 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků) o přenosu poplatkové povinnosti a uložil žalovanému, který neměl ve věci úspěch, zaplatit tuto částku České republice - na účet Okresního soudu v Bruntále, a to v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.