38 C 189/2021-57 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10.700 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že při uzavírání smlouvy upozornil na to, že má jen invalidní důchod a s manželkou pobírá dávky hmotné nouze. Splátky musel vozit do [obec]. Je invalidní důchodce, oba s manželkou jsou v evidenci úřadu práce, pobírají dávky hmotné nouze, oba jsou v dlouhodobé pracovní neschopnosti. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli 2 smlouvu o úvěru, první dne [datum], kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10.000 Kč v hotovosti a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8.000 Kč, druhou ze dne [datum], kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 6.000 Kč v hotovosti a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4.800 Kč (úvěrová smlouva). Dle karet zákazníka k oběma žádostem o úvěr vycházel věřitel z příjmu, důchodu ve výši 4.968 Kč a dávek státní podpory. Jako výdaje jsou uvedeny výdaje na bydlení ve výši 2.033 Kč a jako ostatní výdaje částka 3.600 Kč, resp. 3.700 Kč. Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení a příloha). 4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ. 6. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala příjmovou i výdajovou stránku u žalovaného, když jak žalovaný tak i jeho manželka neměli žádný příjem ze zaměstnání, žalovaný měl pouze částečný invalidní důchod a oba manželé dohromady dostávali dávky státní sociální podpory a věřitel jej zavázal ke splátkám v měsíční výši 1.920 Kč na oba úvěry. 13. Žalobkyně požaduje pouze vrácení toho, co žalovanému její předchůdkyně poskytla, tedy jistiny 10.000 Kč po odečtu toho, co žalovaný zaplatil, tj. 4.500 Kč, zbývá uhradit 5.500 Kč a jistiny 6.000 Kč po odečtu toho, co žalovaný zaplatil, tj. 800 Kč, zbývá mu uhradit 5.200 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení soud žalobkyni přiznal částku 10.700 Kč, jako jistiny nesplacené žalovaným. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5.574,38 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.700 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1.540 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast u jednání, za další úkon soud odměnu nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění tvrzení na výzvu soudu, které mělo být součástí žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 905,77 Kč představující jednu polovinu (druhá polovina uplatněna ve věci 38C 184/2021) z náhrady za 158 ujetých km v částce 1.211,54 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 8 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3.945,77 Kč ve výši 828,61 Kč.