14 C 105/2023-32 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto obsahuje zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky ve výši 8 687 Kč se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 687 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 82,11 Kč od 9. 1. 2023 do 31. 1. 2023, a to na základě žaloby podané u Okresního soudu v Bruntále dne 31. 1. 2023. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro rozhodnutí soudu bez nařízení jednání. Závěr o skutkovém stavu je následující: Žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným bez předchozího prověřování jeho příjmů a výdajů smlouvu, dle které mu bylo nabídnuto poskytnutí finančních prostředků až do výše 6 000 Kč, kdy následně mu byla téhož dne poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit společně s úroky do 30 dnů, avšak žalovaný žalobkyni uhradil pouze 2 Kč a pak už nevrátil ničeho, a to ani poté, co byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2022. Právní posouzení je následující: Podle obsahu se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“). V daném případě nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti dle § 86 ZoSÚ a dle § 87 ZoSÚ, proto je sjednaná smlouva ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, absolutně neplatná. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ je žalovaný povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud jde o nárok na zákonný úrok z prodlení, tento nárok nemohl zatím vzniknout, protože žalovaný se ještě nedostal do prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy o úvěru dle § 87 ZoSÚ splatnost pro vrácení jistiny, která nebyla určena dohodou stran, určí soud; k tomu viz Rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 (výrok II.). Soud proto vyhověl návrhu žalobkyně, aby jí žalovaný uhradil částku 5 998 Kč, tj. rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 6 000 Kč a zaplacenými 2 Kč, přičemž lhůtu k plnění určil v délce 3 dnů, když možnosti žalovaného dle § 87 ZoSÚ nebyly pro jeho pasivitu zjištěny (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl s odkazem na již zmíněnou absolutní neplatnost smlouvy a absenci nároku na úrok z prodlení (výrok II.). Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 a 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), kdy žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Předmětem žaloby byla (ke dni rozhodování soudu) částka 9 477,97 Kč (8 687 Kč + 82,11 Kč + 708,86 Kč), představující 100 %, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 998 Kč odpovídající 63,28 % a neúspěšná co do částky 3 479,97 Kč odpovídající 36,72 %; žalobkyni proto náleží náhrada nákladů odpovídající 26,56 % výše jejích nákladů. Náklady žalobkyně tvoří odměna za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 advokátního tarifu činí 200 Kč za jeden úkon právní služby, tedy v daném případě za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) celkem 600 Kč, dále byla ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále přiznána i náhrada DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Dále byl přiznán náklad spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení žalobkyně tak celkem činily 1 489 Kč, a proto náhrada nákladů odpovídající poměru 26,56 %, která náleží žalobkyni, činí 395 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně v částce 395,5 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).