14 C 191/2023-13 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.Předmětem řízení je spor o zaplacení částky ve výši 3 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od 24. 10. 2020 z titulu úhrady jízdného a přirážky k jízdnému ze dne 29. 7. 2020 a ze dne 23. 9. 2020. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání.Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná dne 29. 7. 2020 v 11:54 a pak také dne 23. 9. 2020 v 10:57 použila ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy provozovaného žalobkyní, přičemž se při přepravní kontrole neprokázala platným jízdním dokladem. Přestože byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou k úhradě jízdného a přirážky k jízdnému, žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila.Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že nástupem žalované do vozidla městské hromadné dopravy žalobkyně dne 29. 7. 2020 v 11:54 a pak také dne 23. 9. 2020 v 10:57 bez platné jízdenky byla porušena povinnost stanovená § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a také v ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, či v ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, jakož i dle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně a Tarifu žalobkyně, podle kterých je cestující povinen na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem. Při porušení této povinnosti tak cestujícímu vzniká závazek uhradit jak dlužné jízdné ve výši 20 Kč tak i přirážku k jízdnému, která podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně a Tarifu žalobkyně činila 1 500 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit jízdné i přirážku k jízdnému v celkové výši 1 520 Kč za každý ze dvou zmíněných nástupů do vozidla hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu. Současně i nárok na úrok z prodlení je dán, a to podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po splatnosti dluhu. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni dle ustanovení § 2 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případě podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony do podání návrhu na zahájení řízení, a to za výzvu k plnění a návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech ve výši 2 × 100 Kč.