14 C 24/2022-32 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 472 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 472 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní jako úvěrující smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč. V bodě 4.1 smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Dále bylo v bodě 5.1 smlouvy ujednáno, že žalovaný je povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, což v daném případě je částka ve výši 1 600 Kč (20 % z 8 000 Kč), kdy tento poplatek má pokrýt náklady žalobce související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervací pro úvěru a vyplacení žalovanému. V bodě 5.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále v bodě 6.1 a násl. smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle bodu 6.5 smlouvy, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši pevné úrokové sazby 8% ročně místo sjednaného úroku ve výši 20% měsíčně, přičemž úrok se ke konci kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V daném případě činí celková výše úroků, jež je tvořena součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisu k revolvingovému úvěru, 4 509 Kč. V bodě 6.2 smlouvy bylo ujednání, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši a tento úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V souladu s bodem 6.6 smlouvu pak bylo také sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Žalobce však uplatňuje v daném případě účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně (100 Kč + DPH) za mimosoudní vymáhání dlužné částky dle čl. 4 mandátní smlouvy ze dne [datum]; součástí dlužné částky jsou tak i účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný v daném případě dlužnou částku v době splatnosti neuhradil a je proto od [datum] v prodlení. Žalobci uvádí, že jeho celkový nárok je ve výši 14 472 Kč a tento požaduje se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani po předžalobní upomínce, která byla žalovanému zaslána [datum]. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ho prověřovala lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu, přičemž došla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a že žalovaný byl schopen splácet pravidelné splátky úvěru. 3. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen. 4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne [datum] sdělila soudu mimo jiné, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala zejména nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených – obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí, kdy u žalovaného nebyl nalezen negativní záznam. Dále byla úvěruschopnost posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěru, konkrétně hrubý příjem ve výši 20 000 Kč, čistý příjem ve výši 17 000 Kč a náklady na obživu ve výši 11 000 Kč. Žalovaným deklarovaný příjem nebyl vyšší nežli průměrná hrubá měsíční mzda (v 1. čtvrtletí roku 2021 ve výši 35 285 Kč) či medián mezd (v 1. čtvrtletí roku 2021 ve výši 29 867 Kč) a nijak tedy nevybočovala z pravděpodobné výši příjmu osoby v produktivním věku. Výši příjmu si dále žalobkyně ověřila z výplatní pásky a výpisu z účtu žalovaného, kde je patrná čistá mzda ve výši 17 225 Kč, tedy odpovídající výši příjmu deklarovaného žalovaným. Pokud jde o problematiku zjišťovaní výdajů žalovaného, odkazuje se žalobkyně na komentář k ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ úvahy, že poskytovatel musí vždy zjišťovat konkrétní výdaje konkrétního spotřebitele nepovažujeme za správné, a to z několika důvodů…dále je třeba si uvědomit, že řadu výdajů nelze individuálně zjistit právě jen od spotřebitele a je v podstatě nemožné jejich výši jakkoli dokumentárně ověřit – výdaje na potraviny, nápoje, volný čas a podobě (snaha o dokumentární ověření těchto výdajů by paradoxně nevyhnutelně vedla k jejich podcenění, protože i pečlivý spotřebitel, který od obchodníků vyžaduje a ukládá si i účtenky za drobná vydání, těžko bude mít uloženy všechny; méně poctivý spotřebitel, u kterého bude riziko nesplácení spíše větší, nebude mít uloženy často žádné). Víme přitom, že většina spotřebitelů sama o svých výdajích příliš dobrý přehled nemá a nelze se na jejich sdělení tedy spolehnout. Nežli spoléhat na údaje sdělené spotřebitelem a ty případně korigovat podle statisticky podložených modelů, považujeme za účelnější využít statisticky podložený model, jehož výstup je korigován v případě, že spotřebitel informuje poskytovatele, že má nějaké neobvyklé výdaje (například nadstandardně vysoké výdaje na životně důležité léky)“. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřoval je tedy žalobce s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta. Z údajů uvedených na internetové stránce Českého statistického úřadu vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti pro rok 2020 činí přibližně 12 500 Kč (149 810 Kč ročně děleno 12 měsíci po zaokrouhlení). Jelikož žalovaný jako výši svých nákladů uváděl částku 11 000 Kč, počítala žalobkyně právě s částkou 12 500 Kč. K této byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 920 Kč. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila tak, že odečetla výši žalovaným deklarovaných výdajů upravených podle reálných odhadovaných nákladů, a to včetně nákladů na spotřebitelský úvěr (14 420 Kč) od výše žalovaným doložených příjmů (17 225 Kč), z čehož žalobkyně zjistila, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalovanému zůstane k dispozici částka ve výši 2 805 Kč. Z výše uvedeného žalobkyně shledala, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), srovnej např. s usnesením Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10. Zásilku soudu si žalovaný osobně nepřevzal. 6. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně i žalovaný byli v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. vyzváni, nechť se vyjádří ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, zda se vzdávají práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Oba byli současně poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K výzvě žalobkyně sdělila, že souhlasí s rozhodnutím bez jednání, a žalovaný se nevyjádřil, proto měl soud za to, že oba souhlasí s postupem soudu, kdy bude rozhodnuto ve věci bez nařízení jednání. 7. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu