14 C 242/2023-22 — Okresní soud v Bruntále

Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky ve výši 5 372 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 932,8 Kč za období od 9. 6. 2020 do 28. 1. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 5 372 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], poskytla žalované dne [datum] částku ve výši 35 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze 29 628 Kč. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování, bylo zjištěno, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, tj. se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne [datum] dohodu nazvanou Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které obdržela peněžité prostředky ve výši 35 000 Kč, jenž měla vrátit nejpozději do 8. 6. 2020. Žalovaná pak vrátila právní předchůdkyni žalobkyně pouze 29 628 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne [datum] pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná neuhradila pak žalobkyni ničeho, a to ani přestože jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne 15. 11. 2022. Soud zjištěný skutkový stav podřadil pod ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), týkající bezdůvodného obohacení (kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil). Pokud se žalovaná obohatila o 35 000 Kč a vrátila pouze 29 628 Kč, musí žalobkyni zaplatit 5 372 Kč, neboť na ni právní předchůdkyně žalobkyně postoupila v souladu § 1879 o. z. pohledávku za žalovanou. Pokud jde o (kapitalizovaný) úrok z prodlení, soud postupoval v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a přiznal ho od žádaného dne 9. 6. 2020 (dne následujícího po nejzazším datem pro vrácení poskytnuté částky). S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 a 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Odměna za zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 advokátního tarifu činí 200 Kč za jeden úkon právní služby, tedy 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), dále byl ke každému úkonu právní služby přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále přiznána i náhrada DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Dále byl přiznán náklad spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně dle 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta splatnosti žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.