14 C 34/2023-15 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 14. 10. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 080 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 77,51 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč s tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, na základě čehož jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence a tuto povinnost splnila dne [datum]. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období od října 2021 do května 2022 včetně, tj. za 8 měsíců v celkové částce 1 080 Kč. Žalobkyně odkázala na ustanovení § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, z nichž odvozuje svůj nárok. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, kterou však žalovaná ani v dodatečné lhůtě neuhradila. Žalobkyně proto požadovala úrok z prodlení dle předpisu práva občanského, přičemž kapitalizovala tyto úroky ode dne prodlení s každou platbou poplatku do dne vyhotovení žaloby v celkové částce 77,51 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky vyplývají dle žalobkyně z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla tak žádné právní ani skutkové námitky. 4. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované byla výzva doručena dne 16. 2. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaná proti takovému postupu nemají námitek. 5. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, z předžalobní upomínky ze dne 12. 7. 2022 včetně dokladu o doručení, z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] (založenou ve správním deníku soudu pod spr. [číslo]), z přílohy č. 2 RD Položkový rozpočet, z přehledu předpisů, a z výpočtu úroků soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaná se jako poplatník televizního poplatku přihlásila v [anonymizováno] [rok] a dosud se neodhlásila. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 7. 2022, kterou si žalovaná převzala dne 15. 7. 2022, bylo žalované sděleno, že dluží na nezaplacených poplatcích 1 080 Kč a na poplatku za upomínku 64 Kč, celkem tedy 1 144 Kč. Z detailního výpisu dluhu soud dále zjistil, že žalovaná dluží poplatky za období od října 2021 do května 2022. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové částce 77,51 Kč vyplývá, že počátek úročení poplatků je vždy od 16. dne daného kalendářního měsíce a konec úročení ke dni podání žaloby, tj. k 14. 10. 2022. Z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] a z přílohy č. 2 rámcové dohody položkový rozpočet pak vyplývá, že náklady žalobkyně na odeslání jedné zásilky poštou včetně kompletace zásilky jsou ve výši 64 Kč. 6. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, se televizní poplatek platí za zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukcí televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských radiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového a televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen televizní přijímač). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 7. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, měsíčně výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 9. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřena lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Po provedeném dokazování a podřazení pod výše citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Bylo prokázáno, že žalovaná byla poplatníkem televizního poplatku a svou zákonnou povinnost si neplnila v období od října 2021 do května 2022. V souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je koncesionářský poplatek splatný nejpozději 15. dne daného kalendářního měsíce. Provedeným dokazováním bylo dále prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonem stanovenou povinnost a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a proto má nárok i na úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Žalobkyně úrok kapitalizovala v částce 77,51 Kč, když správně zohlednila splatnost poplatku a soud přezkoumal tuto výši, kterou shledal správnou. S ohledem na výše uvedené soud proto zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 080 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 77,51 Kč. 11. Soud však nemohl vyhovět požadavku žalobkyně na zaplacení částky 64 Kč, která měla vyplývat z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum], respektive z vyčíslení dle Přílohy č. 2 RD Položkový rozpočet. Tento nárok nemá oporu v zákoně č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, který s jedinou sankcí pro případ prodlení, počítá výslovně toliko se zákonným úrokem z prodlení, ač by jej jinak bylo možno dovodit z ustanovení občanského zákoníku. Tento zákon ale zpřísňuje podmínky, za kterých může být nárok soudem přiznán. Výslovnou zmínku o právu na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky však nezmiňuje. A rámcová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a třetí osobou není tou právní skutečností, která by zakládala právo žalobkyně na úhradu nákladů. Soud proto tento nárok musel zamítnout. 12. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyni, jako úspěšnému účastníkovi, přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. K tomu soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni přiznal v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť žalobkyně měla neúspěch jen v nepatrné části a v převážné části byla úspěšná. Dle názoru soudu však jediným účelně vynaloženým nákladem žalobkyně byl zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Náklady na právní zastoupení žalobkyně však soud nepovažuje za účelně vynaložené. Soud přitom vycházel z ústavních nálezů (srovnej například nález sp. zn. I. ÚS 3768/14, sp. zn. III. ÚS 3092/13, sp. zn. II. ÚS 405/14), přičemž v nálezu sp. zn. I. ÚS 3768/14 Ústavní soud uvedl mimo jiné, že„ … Pokud agendu televizních poplatku Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize“. Jinak řečeno soud má v souladu se zmíněnou judikaturou za to, že žalobkyně má využívat při běžném a typovém vymáhání koncesionářského poplatku své pracovníky, a pokud tak nečiní, musí náklady na externí pracovníky využité k vymáhání nést žalobkyně ze svého. Ostatně shodný názor zastává také Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 71 Co 219/2020-88. 13. Jelikož žalobkyni, které byla při