14 C 88/2022-15 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 19. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 215 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 158,15 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč s tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, na základě čehož ji vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušené evidence a tuto povinnost splnila dne 1. 4. 1988. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období od září 2020 do května 2021 včetně, tj. za 9 měsíců v celkové částce 1 215 Kč. Z případných mimořádných plateb byly uhrazeny nejstarší dlužné částky žalované. Žalobkyně odkázala na ustanovení § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, z nichž odvozuje svůj nárok. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, kterou však žalovaná ani v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně proto požadovala úrok z prodlení dle předpisu práva občanského, přičemž kapitalizovala tyto úroky ode dne prodlení s každou platbou poplatku do dne vyhotovení žaloby v celkové částce 158,15 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky vyplývají dle žalobkyně z Rámcové smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. 2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla tak žádné právní ani skutkové námitky. 4. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované byla výzva doručena fikcí dne 27. 1. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaná proti takovému postupu nemají námitek. 5. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, z předžalobní upomínky ze dne 28. 3. 2022, včetně dokladu o doručení, a z výpočtu úroků soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalovaná se jako poplatník televizního poplatku přihlásila v dubnu 1988 a odhlásila se v květnu 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2022, kterou si žalovaná v úložní lhůtě nevyzvedla, bylo žalované sděleno, že dluží na nezaplacených poplatcích 1 215 Kč a na poplatku za upomínku 63 Kč, celkem tedy 1 278 Kč. Z detailního výpisu dluhu soud dále zjistil, že žalovaná dluží poplatky za období od září 2020 do května 2020. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové částce 158,15 Kč vyplývá, že počátek úročení poplatků je vždy od 16. dne daného kalendářního měsíce a konec úročení ke dni podání žaloby, tj. k 19. 7. 2022. 6. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, se televizní poplatek platí za zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukcí televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských radiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového a televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen televizní přijímač). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 7. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč, měsíčně výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 9. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřena lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Po provedeném dokazování a podřazení pod výše citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Bylo prokázáno, že žalovaná byla poplatníkem televizního poplatku a svou zákonnou povinnost si neplnila v období od září 2020 do května 2021. V souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je koncesionářský poplatek splatný nejpozději 15. dne daného kalendářního měsíce. Provedeným dokazováním bylo dále prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonem stanovenou povinnost a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a proto má nárok i na úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Žalobkyně úrok kapitalizovala v částce 158,15 Kč, když správně zohlednila splatnost poplatku a soud přezkoumal tuto výši, kterou shledal správnou. S ohledem na výše uvedené soud proto zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 1 215 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 158,15 Kč. 11. Soud však nemohl vyhovět požadavku žalobkyně na zaplacení částky 63 Kč vyplývající z Rámcové smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum]. Jak však vyplynulo z předložených listin, předžalobní upomínka byla ze strany žalobkyně vyhotovena dne 28. 3. 2022, tedy před účinností i platností smlouvy, z níž má být dovozován tento nárok. Současně tento nárok nemá oporu v zákoně č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, který s jedinou sankcí pro případ prodlení počítá výslovně toliko se zákonným úrokem z prodlení, ač by jej jinak bylo možno dovodit z ustanovení občanského zákoníku. Tento zákon ale zpřísňuje podmínky, za kterých může být soudem přiznán. Výslovnou zmínku o právu na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky však nezmiňuje. Soud proto tento nárok musel zamítnout. 12. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobkyni, jako úspěšnému účastníkovi, přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. K tomu soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyni přiznal v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť žalobkyně měla neúspěch jen v nepatrné části a v převážné části byla úspěšná. Dle názoru soudu však jediným účelně vynaloženým nákladem žalobkyně byl zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Náklady na právní zastoupení žalobkyně však soud nepovažuje za účelně vynaložené. Soud přitom vycházel z ústavních nálezů (srovnej například nález sp. zn. I. ÚS 3768/14, sp. zn. III. ÚS 3092/13, sp. zn. II. ÚS 405/14), přičemž v nálezu sp. zn. I. ÚS 3768/14 Ústavní soud uvedl mimo jiné, že„ … Pokud agendu televizních poplatku Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize“. Jinak řečeno soud má v souladu se zmíněnou judikaturou za to, že žalobkyně má využívat při běžném a typovém vymáhání koncesionářského poplatku své pracovníky, a pokud tak nečiní, musí náklady na externí pracovníky využité k vymáhání nést žalobkyně ze svého. Ostatně shodný názor zastává také Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 71 Co 219/2020-88. 13. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta. 14. Lhůta splatnosti žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř..